Regulujme jádro, ne banány

Jakýkoliv banán v prodeji na území Evropské unie musí měřit minimálně 14 centimetrů do délky a 27 milimetrů v průměru. To se můžeme dočíst v evropské společné normě jakosti pro banány. Pro jaderné elektrárny na území Unie nicméně žádné společné bezpečnostní normy neexistují. Každý stát si dělá, co se mu zlíbí, a komunitární aparát, obyčejně zaslepený uniformizací – s výsledky, které jsou v nejlepším případě komické – jako by najednou neměl žádné formální kompetence.

Není nic absurdnějšího. Jestliže ztratíme kontrolu nad jaderným reaktorem nezáleží na tom kde v Evropě, zasažen bude celý kontinent. V této oblasti se členské státy mohou rozhodovat zcela samy, což také dělají. Koncepce Evropské unie, která stanovuje normy jen v oblastech bez valného významu, je nepředstavitelná. Po Fukušimě to platí více než kdy jindy. Unii hrozí, že z ní zanedlouho bude banánová republika.

A když už je řeč o rozhodovacích pravomocech: Ani na domácí politické scéně už si nejsme jistí – a to už celkem dlouho – kdo vlastně o německém jádru rozhoduje. Jakou moc má ještě spolková vláda v oblasti energetické politiky či spíše do jaké míry je v rukou jaderné lobby?

Vzpomeňme, že loni na podzim během utajeného setkání nadiktovala jaderná lobby vládě prodloužení životnosti atomových elektráren zákonem o jaderné energetice. Po havárii ve Fukušimě se Angela Merkelová a spol., které průzkumy veřejného mínění donutily k pokání, chtěli vyhnout tomu, aby byli považováni za loutky lobbistů, a znovu zaveleli k ústupu od jádra. Avšak toto nepěkné podezření je opět na scéně. To je také důvod, proč nedávno zavedené dani z vyhořelého paliva opět hrozí zrušení. Černožlutá vláda [označení křesťanských demokratů a liberálů] se tak chystá vzdát jednoho jediného významného pokroku, kterého se jí v oblasti energetické politiky podařilo dosáhnout. Zase jeden důkaz nekompetentnosti.

Dnes je jako nikdy předtím jasné, že k odklonu od jaderné energie je zapotřebí lidí, kteří budou aktivně pracovat na jejím nahrazení alternativními zdroji energie. Včera například německé fotovoltaické elektrárny vyrobily 120 kilowatthodin elektřiny – tedy denní produkci čtyř atomových elektráren. Bezpochyby nejlepším způsobem, jak jednou provždy toto nebezpečné jaderné bláznovství ukončit, je vytvářet konkrétní precedenty. V Německu, stejně jako v celé Evropě.

Švýcarsko

Bern ohlásil ústup od jaderné energie

Švýcarsko uskutečňuje to, co Německo pouze naznačilo: Bern oficiálně oznámil, že do roku 2034 země přestane používat jadernou energii. Momentálně je v provozu pět reaktorů, které reprezentují 40 % celkové vyrobené elektřiny. Podle deníku Tribune de Genève to oznámila ministryně pro energetiku Doris Leuthardová během tiskové konference 25. Května, při které též představila [nový švýcarský energetický plán](http:// http://www.news.admin.ch/message/index.html?lang=fr&msg-id=39337) do roku 2050. Podle listu „je Švýcarsko průkopníkem. Dva měsíce po havárii v japonské Fukušimě je první zemí, která učinila takto radikální rozhodnutí. Německo by mohlo následovat“. Deník míní, že „jde o historické rozhodnutí, které činí Švýcarsko jednou z prvních zemí, rozhodující se pro nejadernou budoucnost“, i přesto, že „cesta vpřed je zatím nejasná“, jelikož podíl obnovitelných energií a plynových elektráren ještě nebyl definován, stejně jako finanční prostředky, které by tuto energetickou transformaci měly umožnit.

Švýcarské rozhodnutí odráží „Evropské rozdíly v jaderné otázce“, které se „od Fukušimské katastrofy dále prohloubily,“ píše britskýThe Guardian, který situaci shrnuje takto: „Spojené království a Francie [jádro] i nadále naprosto podporují“, „Itálie pozastavila výstavbu nových elektráren a Německo od jaderné energie ustupuje.“ Tyto rozdíly se podle londýnského deníku též projevily v debatě o novém a přísnějším bezpečnostním testování jaderných elektráren, které Sedmadvacítka 24. května schválila. Pod společným tlakem Londýna, Paříže a Prahy se státy domluvily, že testy se budou týkat pouze rizik přírodních katastrof a ne teroristických atentátů, „které spadají do kompetencí národních bezpečnostních úřadů a ne Evropské komise či národních úřadů dohlížejících nad atomovou energií“.