Vyberte si jazyk
Válka v Afghánistánu se stane „hlavní prioritou“ nového generálního tajemníka Nato Anderse Fogha Rasmussena. V rozhovoru s kodaňským deníkem Politiken v předvečer svého zvolení do čela západní aliance bývalý dánský ministr zahraničí přiznal, že bezpečnost v určitých částech Afghánistánu není „příliš uspokojivá“, ale že má v úmyslu „roztříštit rebelující skupiny tím, že bude s určitými uskupeními blízkými Talibanu jednat o uzavření mírových smluv“.
Jeho názory se shodují s těmi, které nedávno vyjádřil britský ministr zahraničních věcí David Millband. Zřejmě také naleznou kladnou odezvu u jisté části britského tisku, která reagovala se zděšením na víkendovou zprávu Zahraničního výboru Dolní sněmovny Parlamentu Velké Británie. Poté, co během jednoho měsíce ztratila Británie v Afghánistánu 22 mužů, upozorňuje dokument s názvem Globální bezpečnost: Afghánistán a Pákistán na to, že se britská armáda angažovala ve „špatně definované misi, kterou podrývají nerealistické plány a nedostatek lidského potenciálu.“ Tyto reflexe vedly generála Allana Mallinsona v The Daily Telegraph k bouřlivým výrokům o tom, že Anglie je „zaplavena mírem“ a že by se měla sama „zocelit“, protože „jsme ve válce, jíž nepřizpůsobujeme finanční prostředky“.
Za jakých podmínek by ale tato válka měla být vedena? Belgický deník De Standaard, který vítá Rasmussenovo zvolení, s potěšením konstatuje, že by nově zvolený generální tajemník měl těžit „z daleko lepší atmosféry, než která vládla za jeho předchůdce v době, kdy přebíral funkci – natolik zvolení Baracka Obamy osvětlilo transatlantické nebe.“ Vlámský deník je ubezpečen prohlášením ze Štrasburku-Kehlu z dubna letošního roku, v němž se členové Nato zavázali solidárně sledovat v těchto časech „nekonvenční války“ jednotný cíl.
Zatímco pro De Standaard se nyní Aliance vydává dobrou cestou, Ilana Bet-Elová na stránkách deníku Guardian tento optimismus zdá se nesdílí. Rasmussenovi se od ní dostává „opatrného přijetí“. Bet-Elová se vrací k nedávné minulosti Aliance a připomíná, že většina evropských států je přesvědčena o tom, že „Nato je jen prázdná schránka, kontrolovaná Spojenými státy a podporovaná Velkou Británií a že jim málo záleží na tom, kdo ji řídí.“
Rasmussen zdědil podle Bet-Eleové Alianci, která trpí tím, že „po atentátech z 11. září Spojené státy fakticky odmítly Nato a jeho členy“. Členské státy Nato, které se mezi sebou značně nepohodly v záležitosti americké invaze do Iráku v roce 2003, nedokázaly v okamžiku, kdy převzaly vedení nad operacemi v Afghánistánu, semknout své řady. Jestliže „se na obou březích Atlantiku očividně snažíme zapomenout na minulost, pak mezi mezi členy Aliance přetrvává silná nedůvěra, umocněná zastaralostí vojenského a průmyslového velení a kontrolního systému Nato, které absolutně neodpovídají vedení moderní války.“
Na jiných místech vyvolává Rasmussenův postup určité pochybnosti. Také De Standaard poukazuje na euroskepticismus Dánska, na jeho opakující se tendenci vyhýbat se evropským smlouvám, které ho vede až k otázce, zda je jeho zvolení pro zájmy Evropské unie skutečně dobré. Německý Frankfurter Rundschau se zase ptá, jaký bude mít Rasmussenovo zvolení ohlas v islámském světě. Deník svým čtenářům připomíná, že se tento politik v době uveřejnění kontroverzních karikatur proroka Mohameda v dánských novinách odmítl setkat s velvyslanci jedenácti muslimských zemí s tím, že svoboda tisku je nedotknutelná. To, jak uvádí mimochodem frankfurtský deník, vedlo k plenění na dánských ambasádách v Teheránu a Damašku. O Rasmussenovi se celkově vyjadřuje jako o muži „flexibilním, pragmatickým a který má rád moc," přičemž si neodpustí poznámku, zjevně ironickou, že jednoho z nejvřelejších přijetí se mu přitom dostalo právě od Talibánců. Internetový portál muslimského hnutí tak oznamuje, že v čele Aliance se nyní nachází „velký nepřítel proroka“. „To nepochybně posílí angažovanost Muslimů v boji proti Nato,“ čímž zesílí i konflikt.
Perspektivy se v Afghánistánu jeví čím dál temněji. Zatímco se generál Mallinson ptá, zda „má Západ žaludek na to, aby se mohl bít,“ podle výsledků průzkumu Dolní komory britského Parlamentu, které převzal The Observer, klesla kvůli ztrátám na životech podpora britských jednotek. Navíc „slabá a zkorumpovaná policie nutí Afghánce, aby spravedlnost opět hledali v rukou Talibánců“. Každopádně nejdůležitější je, že „strategická hrozba se nyní nachází v Pákistánu,“ kde Al-Káida drží ruku nad islamabádským jaderným arsenálem. Vzhledem k této skutečnosti a dalším problémům, s nimiž se Aliance potýká, si Bet-Elová musí nutně klást otázku, zda „Rasmussen nebude v historii zapsán „jako poslední generální tajemník Nato“.
