Hádej, kdo přišel na návštěvu, drahé euro.

Requiem pro euro

V době kdy Německo váhá nad dalším záchranným balíčkem pro bankrotující Řecko, německý týdeník Der Spiegel přichází s černým scénářem osudu společné měny: Nejenže euro nelze zachránit, ale je i hrozbou pro celou Evropu. Úryvek z původního článku.

Zveřejněno dne 20 června 2011 v 16:00
Hádej, kdo přišel na návštěvu, drahé euro.

Posledních čtrnáct měsíců hlasovali politici zemí eurozóny o jednom záchranném balíčku za druhým, sjížděli se na hektické summity, přeli se o pochybné kompromisy a dále navyšovali již enormní rizika. Zároveň se doposud vyhýbali důležitému závěru, že takhle to už dál nepůjde. Euro ve své původní podobě již neexistuje, a Evropská měnová unie už nefunguje. Potřebujeme Plán B.

Největší překážkou společnému řešení krize se nyní stává fakt, že země financující záchranná opatření pro ně postrádají demokratické odůvodnění. Dávno pryč jsou dny, kdy se debatovalo o tom, zda Evropský parlament dostatečně a poměrně reprezentuje občany při rozhodnutích dosažených v Evropské radě a Evropské komisi. Když jde tak jako teď do tuhého, už se stejně nebude rozhodovat v jakžtakž demokraticky legitimních orgánech EU, ale na víceméně tajných setkáních hrstky regentů.

Krize eura už smetla dvě vlády

Jedním z důvodů, proč se Evropané tak hněvají na své vlády, je, že se nemohou podílet na procesu rozhodování. Krize zadluženého eura už smetla dvě vlády, irskou a portugalskou. Vlády Španělska a Řecka mohou brzy přijít na řadu. Situace vlády v Berlíně je rovněž svízelná.

Evropou se šíří puklina oddělující země, které potřebují více a více peněz, od těch, které mají platit. Kvůli frustraci Řeků z Němců a naopak německé frustrace z Řeků, Portugalců, Španělů a Italů by mírový projekt evropské jednoty mohl skončit velkým ekonomickým sporem mezi národy.

Newsletter v češtině

Euro, vytvořené s cílem jednou provždy spojit Evropu, teď nejvíce ohrožuje její budoucnost. Kolaps měnové unie by Evropu vrátil o desítky let zpátky a uštědřil jí ránu, ze které by se už nemusela nikdy vzpamatovat – zvláště proto, že pozice Evropy je už nyní značně ohrožena rychle rostoucími asijskými ekonomikami. Z těchto důvodů chtějí evropští politici bránit euro za každou cenu a schvalují jeden balíček záchranných opatření za druhým. Hrají o čas v naději, že se reformy prosadí a trhy usadí.

Navzdory všem záchranným opatřením a rizikům, se kterými je nutno počítat, jsou hospodářsky slabé země eurozóny zpět tam, kde byly před rokem: na pokraji kolapsu. Rizikové prémie vládních dluhopisů dosáhly nových rekordních hodnot. Řekové potřebují k odvrácení bankrotu novou finanční injekci a nebezpečí, že se krize rozšíří do dalších zemí eurozóny, též stále trvá.

Euro má dvě beznadějné možnosti

Nabízejí se dvě alternativy. První je radikální, kdy ti u moci zatáhnou za pojistné lanko padáku a nechají trápící se země, aby dělaly, co umí. Druhou, pragmatičtější možností je v tomto plichtění pokračovat, i když trochu efektivněji, a doufat ve zlepšení. Ani jedna varianta nepřijde levně.

Radikální léčba funguje takto: Země eurozóny zklamané z nedostatečného pokroku a vyhlídek na zlepšení se rozhodnou ponechat Řecko napospas svému osudu. Po všem, co už utratily, odmítnou do Atén sypat další peníze. Země by se rychle dostala do insolvence, protože by si už na trzích nemohla vypůjčit žádné peníze. Vzhledem k tomu, že značná část vládního dluhu ještě stále spočívá na bedrech řeckých věřitelů, bankovní sektor země by se zřejmě dočkal řady bankrotů.Tento přístup sebou také nese riziko nákazy. Propadne-li se Řecko do nekontrolovatelného úpadku, investoři mohou odmítnout vkládat své peníze do dalších nemocných ekonomik eurozóny. V následné řetězové reakci by pak mohlo zkolabovat ještě více bank.

Ve světle tohoto nevypočitatelného vývoje nyní mnozí začínají přemýšlet o mezním řešení jako jediné možnosti: Řecko vystoupí z měnové unie a znovu zavede drachmu. Vláda v Aténách si s touto myšlenkou už pohrávala před týdny a nyní ji doporučují i mezinárodně uznávaní ekonomové. Nouriel Roubini, ekonom z New York University, tento nápad také podporuje. Věhlasný profesor argumentuje, že jedinou šancí Řecka je devalvovat vlastní měnu a tak zlepšit svou konkurenceschopnost.

Krize by ale po vystoupení Řecka z eurozóny neskončila. Ve skutečnosti by se mohla ještě zhoršit. Dluhy Řecka by byly stále nominálně počítány v euru, čímž by se přes noc změnily na dluhy v zahraniční měně. Jejich hodnota v národním oběživu by prudce stoupla, protože drachma by devalvovala. Řečtí dlužníci by tak prakticky nemohli plnit své závazky. Banky by se zase dostaly pod tlak, a to nejen v Řecku, ale i ve zbytku eurozóny. A nákladná záchranná opatření v bankovním průmyslu by byla znovu potřeba.

Na konci takového vývoje by se měnová unie rozpadla na blok využívající volně směnitelnou měnu, a na skupinu, která disponuje vlastními, slabšími měnami. Kritici eura, například bývalý člen představenstva Spolkové banky Wilhelm Nölling, upřednostňují toto řešení. Nölling a skupina podobně smýšlejících odborníků kdysi podali žalobu proti zavedení eura u německého Federálního ústavního soudu. Soud následně prohráli. Nyní vládu znovu žalují ohledně záchranného fondu pro euro. Soud zatím žádný verdikt nevynesl.

Alternativa k rozpadu měnové unie je sotva méně nebezpečná, jelikož vede přímo do unie finančních transferů. Rok po záchranných balíčcích pro Řecko se tato situace již rýsuje na obzoru a plánovaný stálý záchranný fond, který by měl být k dispozici od roku 2013, bude jen dalším krokem na cestě zkázy.

Konec by mohl vypadat nějak takto: Země s vysokým deficitem by mohly požadovat stálé financování ze strany stabilnějšího severu. Bývalé půjčky by se mohly stát dotacemi, ze kterých by nevznikal úrok, ani by nemusely být splaceny. Z měnové unie by se stala finanční unie a z dlužníků stálí příjemci dotací, závislí na svých ekonomicky silnějších sousedech – podobně jako Mezzogiorno v Itálii či belgické Valonsko.

Příklad sjednoceného Německa není modelem, ale varováním

Aby se tak nestalo, mnozí z politiků specializujících se na finanční a ekonomické otázky doporučují, aby bylo politické sjednocení Evropy realizováno co nejrychleji, a to včetně silné centrální vlády. To však není tak jednoduché. Další integrace neznamená, že hospodářské nerovnosti nutně zaniknou. To nikdo nechápe lépe než Němci, kteří měli před dvaceti lety podobnou zkušenost s měnovou unií mezi východním a západním Německem. S platností od 1. července 1990 byla západoněmecká marka směnitelná s bývalou východoněmeckou markou obecně v kurzu jedna ku jedné. Východoněmecké státy se ke spolkové republice přidaly jen o tři měsíce později. Šlo o modelový příklad měnové unie, která byla vytvořena spolu s unií politickou.

Každý, kdo věřil, že rychlé sjednocení zmírní hospodářský šok měnové unie mezi dvěma Německy, byl však rychle zklamán. Ve sjednoceném Německu se ekonomické nerovnosti naopak prohloubily. Tisíce podniků v nových spolkových státech zkrachovaly, protože nebyly schopny zvýšit produktivitu na úroveň srovnatelnou se Západem. Nezaměstnanost též prudce vzrostla a finanční převody mezi oběma částmi země rychle překročily částku trilion marek. Bývalé východní Německo dodnes za bývalými západoněmeckými státy zaostává. Poučení z toho je zřejmé: Německé sjednocení není pro dotyčné evropské politiky příkladem k napodobení, ale varováním. Ukázalo, jak se špatně koncipovaná měnová unie rychle může změnit ve stálou unie finančních transferů.

Takový model by byl ve skutečnosti neslučitelný s evropskými smlouvami. Musely by se vyjednat smlouvy nové, které by následně musely schválit národní parlamenty a možná i posvětit referenda.Třeba však o osudu měnové unie ještě předtím rozhodnou sami evropští občané a jejich političtí zástupci. Mohlo by se tak stát jak v Aténách, tak v Lisabonu, pokud všechny požadované reformy neuspějí následkem lidových protestů. Hrozba padá i na Berlín v případě, že dojde na splacení miliard za úvěrové záruky.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma