Krize podle řecké babičky Dimitry

V ulicích Atén nedemonstruje jen rozhněvaná mládež. Jsou tu i lidé jako Dimitra, kteří se celý život dřeli a dnes musejí přihlížet úpadku své životní úrovně, píše dopisovatelka časopisu Foreign Policy.

Zveřejněno dne 24 června 2011 v 15:34

Poté, co jsem se v Aténách během nekonečných protestů proti úsporným opatřením rok setkávala se stále stejnou skupinou anarcho-levicových aktivistů a odborářů, jsem konečně potkala Řekyni, která by mohla být určitým symbolem hospodářské krize.

Dimitra je 62letá babička žijící v dříve výstavní a dnes chátrající čtvrti kolem náměstí královny Viktorie. Vede malý obchod, který živí nejen ji, ale i její nezaměstnanou dceru a dvě vnoučata. Její situace se zhoršuje. Vždy platila daně, i když se jí za to její přátelé, kteří se placení daní vyhýbali, vysmívali. Nikdy neutratila více, než si mohla dovolit. Avšak úsporná opatření přinesla zvýšení daní a poplatků za služby, a tak i jí docházejí úspory. Jako kdyby to nestačilo, její čtvrť je nyní plná narkomanů a gangů. Po setmění se bojí vycházet ven, protože se už nesčetněkrát stala obětí přepadení. „Jsem vyčerpaná,“ svěřuje se.

Řečtí politici lidem jako Dimitra mnoho let nevěnovali vůbec žádnou pozornost. A to byla chyba. Tato mlčící většina – Řekové, kteří se chovali podle pravidel, platili daně a žili v rámci svých finančních možností – nyní platí za dluhy nahromaděné zkorumpovaným, neefektivním a klientelistickým politickým systémem, který jim téměř nic nedal. Vláda by se neměla obávat aganaktismenoi, tedy Řeků, kteří vyřvávají protivládní hesla a táboří už několik týdnů na náměstí Syntagma po vzoru protestujících španělských indignados. Měli by se bát Dimitry a všech ostatních Řeků jako ona, kteří dali řeckým politikům výhodu pochybnosti a kteří když viděli, že rok plný úsporných opatření k ničemu nevedl, s nimi nakonec ztratili trpělivost.

Z hlediska domácí politiky se za současnou situací skrývá několik vrstev problémů: Stagnující hospodářství téměř sovětského stylu, které upřednostňuje ochranu před meritokracií, kultura korupce, která plýtvá veřejnými prostředky, a nedávný nárůst ilegální imigrace, kterou špatně řešili Řekové i Evropané a která zanechala v Aténách tisíce nezaměstnaných a stále zoufalejších běženců bez dokladů. Během loňského roku byl zaznamenán znepokojivý nárůst násilných trestných činů a aktivity dříve okrajových neonacistických gangů, které dnes někteří starousedlíci vnímají jako efektivnější záruku bezpečnosti než městskou či státní policii.

Newsletter v češtině

Lidé už se vůbec necítí v bezpečí, a jsou proto napjatí, naštvaní a podezřívaví,“ říká otec Maximus, kněz z katedrály Aghios Panteleimonas ve stejnojmenné centrální aténské městské části, která loni zažila jeden z nejhorších zločinů. „Nevím, co mám říkat těm postarším ženám, které dorazí s pláčem, protože je po cestě do kostela přepadl afghánský či africký běženec. Nevím, co mám říkat náctiletým prostitutkám z Afriky, které se zde objeví s žádostí o pomoc, či běžencům bez domova, kteří se ubytovali před kostelem. Neexistuje tu žádný řád a v této atmosféře může být každá oběť zároveň pachatelem.“

V posledním roce se život opravdu zhoršil, uvádí. Mnoho penzistů odmítá vyjít z domu, protože se bojí přepadení od xenoi, „cizinců“ z Afriky a Asie, kterých je tu dnes více než starousedlíků. V reakci na to hlídkují v ulicích ultrapravicové gangy, které útočí na provizorní sklepní mešity, v nichž se modlí běženci z Bangladéše.

Řada těchto gangů patří k Chrysi Avgi, Zlatému úsvitu, okrajovému fašistickému uskupení, kterým většina Řeků pohrdá. V regionálních volbách, které se konaly v říjnu, vyčerpaní obyvatelé kriminalitou zmítané aténské čtvrti napomohli zvolení šéfa Chrysi Avgi Nikolase Michaloliakose do aténského zastupitelstva, protože přislíbil boj proti kriminalitě a vyhnání běženců, kteří ji mají údajně na svědomí. Michaloliakos je známý tím, že své kolegy z městského zastupitelstva zdraví nacistickým pozdravem. Ačkoliv Chrysi Avgi nemá šanci získat v parlamentu ani jedno křeslo, „její vstup do politiky ukazuje, že ve chvíli, kdy v Řecku klesla podpora dvou hlavních stran, se zde otevřel prostor pro radikály,“ uvádí Stathis Kalyvas, profesor politologie na univerzitě v Yale, který vývoj ve své vlasti pozorně sleduje.

Většina Řeků není xenofobních, ale krize tuto poněkud provinční kulturu ještě více izolovala. Řada lidí s odporem pohlíží na Evropany, zvlášť Němce, kteří je, někdy neoprávněně, považují za líné a zakomplexované marnotratníky. Jiní zavrhují MMF, protože se obávají, že chce nad Řeckem převzít vládu. Setkal jsem se s letáčky hnutí „buy Greek“, jehož cílem je prostřednictvím podpory řeckých produktů oživit národní hrdost i ekonomiku.

Je třeba dodat, že babička Dimitra se s touto izolovaností snaží bojovat. Když jsem ji minulý měsíc potkala, byla tato dáma s šedivými vlasy, učitelskými brýlemi a odzbrojujícím dětským úsměvem rozhodná a přímá. Během zádušní mše za Bangladéšana ubodaného v odvetě za smrt pojišťovacího makléře, k níž došlo začátkem měsíce, se mě držela. Když jsem dorazila, už to v davu hodně vřelo. „Cizinci, pryč z Řecka!“ provolávali lidé, mávali řeckými vlajkami a honili nešťastné africké běžence, kteří hledali v popelnicích jídlo a sběr. Gangy upocených mladých Řeků smotaly vlajky a držely žerdě jako hole, připraveni na bitku. Když tato skupina spustila svou verzi národní hymny, Dimitra se k nim odmítla připojit. „Toto není má země,“ řekla mi s pláčem. „Proč jsme naše problémy přehlíželi a nechali je přerůst do něčeho tak ošklivého?

Kategorie
Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma