Vyberte si jazyk
Všichni si pamatují na východní Německo osmdesátých let a jeho nadopované atlety, mutující svalnaté plavkyně, vrhačky kladivem a oštěpařky, které shrábly všechny rekordy, či neporazitelné sprinterky na 100 metrů. Byla to doba studené války a boj proti dopingu ještě nebyl součástí běžných zvyků.
O dvacet let později se na titulních stránkách novin objevuje jiný středoevropský stát, člen Evropské unie, který si často odnáší medaile z největších světových sportovních klání. Rakousko se svými početnými a hýčkanými šampióny v lyžování, plavání, atletice a cyklistice se snaží vybřednout z moře pochybností.
Vše začalo, jak už to v takových případech bývá, šokem. 15. října 2008 je z dopingu usvědčenBernhard Kohl, skvělý cyklista s panenskou tváří, ověnčený téhož roku prestižním třetím místem z Tour de France a vyhodnocený jako nejlepší vrchař na Grande Boucle. Vzal si variantu EPO třetí generace, známou jako EPO CERA s přesvědčením, že ji antidopingové středisko ještě neumí odhalit.
V rozhovoru s francouzským sportovním deníkem L’Equipe v červnu tohoto roku Kohl přiznal, že dopoval už od devatenácti let. Rakousko tím konsternoval. Tím spíše, že kauza Kohl je jen vrcholem ledovce. Velká čistka, kterou zahájila rakouská antidopingová agentura (NADA), založená v červenci 2008, brzy odhalí rozsah škod.
Postiženy jsou všechny disciplíny. Cyklistika, ale také zimní sporty, které pro většinu Rakušanů představují raison d’être, dále pak fotbal a atletika. A dokonce i triatlon. Královna této disciplíny, pětadvacetiletá Lisa Hütthalerová, byla první, kdo se v březnu 2008 zachytil v antidopingové síti. Za užívání EPO má na dva roky zakázaný start. Hütthalerová se rozhodla promluvit. Jako hlavní aktéry obvinila Stefana Matschinera, manažera Bernharda Kohla, a dětského onkologa Andrease Zoubka.
V roli černokněžnického učně se o objevuje další postava: Walter Mayer. Tento trenér rakouských olympioniků ve sjezdovém a klasickém lyžování byl během OH v Salt Lake City v roce 2002 přistižen s krevními vaky a stříkačkami. Nicméně se objevuje jako rakouský trenér i na další olympiádě v Turíně v roce 2006. Při zásahu italské policie v chatě, kde je ubytována rakouská výprava, vychází najevo stejné praktiky jako před čtyřmi lety. Mayer, pronásledovaný policií, opouští uprostřed noci Turín a zaviňuje dopravní nehodu na rakouských hranicích. Rakouská lyžařská federace mu poté zakázala doživotně činnost.
Mayer je přitom jen jedním článkem daleko komplexnější organizace. V lednu 2008 vyvolala rozruch německá televizní stanice ARD sdělením jména vídeňské laboratoře Humanplasma, která měla být řídícím centrem dopingu v Rakousku. V sídle Hamanplasmy měly být rozdány krevní vaky více než třiceti největším sportovcům. Mezi nimi lze jmenovat například dánského cyklistu Michaela Rasmussena, Nizozemce Michaela Boogerda či Rusa Denise Menchova. Každý z nich měl utratit nejméně 2 500 euro za „konzultaci“. Centrifugy, vyvinuté Matschinerem, měl pak zčásti financovat sám Kohl částkou 20 000 euro. Kauza Humanplasma nicméně neměla po 8. březnu 2009 žádnou dohru, protože antidopingový zákon odsouhlasený v roce 2008 nemá zpětnou účinnost.
V Rakousku atmosféra houstne. Sportovní černokněžníci vysoké úrovně profitují z velké spřízněnosti s politickou třídou, která jim umožňuje vyhnout se trestnímu stíhání.
Nárůst skandálů spojených s dopingem od turínské aféry v roce 2006 pohl vodami. Rakouská vláda, obviněná svými evropskými protějšky z laxního přístupu, přijala 8. srpna 2008 antidopingový zákon. Před jeho přijetím nebyli atleti chycení při činu vystaveni trestnímu stíhání. „Rakousko se musí znovu postavit na nohy,“ tvrdí Reinhold Lopatka, bývalý státní tajemník pro oblast sportu. „Doping nebyl v minulosti dostatečně trestně stíhán.“
Rozpočet NADA se zdvojnásobil z původních 600 000 euro na 1,3 milionů. Nyní také spolupracuje se Speciální dopingovou komisí (Soko), což je zvláštní jednotka soudní policie.
I přes nedostatek prostředků a pracovních sil se jí povedlo rychle rozvinout svou činnost tím, že se zaměřila na nitky vedoucí k laboratoři Humanplasma. Za necelý rok své existence odhalila více než dvanáct spolupracujících lékáren a přivedla do vězení kolem patnácti osob z celkových třiceti předvolaných lékárníků, ošetřovatelů a trenérů. Objeveno bylo na 400 různých přípravků: analgetika, efedrin, EPO, krevní vaky, testosteron, růstové hormony, inzulin. Předvoláno bylo přes 300 sportovců, „klientů“ těchto dealerů. Někteří jsou nyní sledováni a předvoláváni jako svědci.
Andreas Schwab, který předal aféru Kohl „Soku“, má teď jiné priority: školení a prevenci mladých sportovců ve věku 14-20 let, což je věk považovaný za strategický, neboť skutečný problém dopingu se vztahuje na 700 000 amatérský sportovců, u nichž může nekontrolované užívání nedovolených látek zanechat dalekosáhlé následky. Ti, kdo užívají doping, jsou předem „ztraceni“. “Mladí musí pochopit jedno: dopovat znamená krátit si život.“
To se stalo i Lise Hütthalerové. Triatlonistka, která přerušila svou činnost kvůli obvinění z dopingu, byla 26. června poslána na tři měsíce podmínečně do vězení za to, že se pokoušela zkorumpovat jednu ze zaměstnankyň antidopingové laboratoře NADA. Měla jí nabídnout 50 000 euro za to, že v její prospěch zfalšuje výsledek testů.
Co se týká Bernharda Kohla, ten se na startu Tour de France 2009 neobjevil. I on ukončil svou kariéru v 27 letech. A zklamané Rakousko se odvrátilo od Grande Boucle: ÖRF letos nepovažovala za nutné uvést ji v přímém přenosu...
