Vyberte si jazyk
Celý ten rozruch kolem pomalovaného památníku sovětské armády názorně ukazuje, kdo nám vládne. Nikoliv, kdo je v současnosti u moci, ale jaká tu vládne mentalita, která zapříčiňuje, že se Bulharsko nemění. A když už se náhodou něco stane, památník je ve tři hodiny ráno vyčištěn. Anonymní malíři nenabarvili pouze šedivé postavy pomníku, ale i šedivou tvář moci.
Veždi Rašidov [ministr kultury a známý sochař] označil proměnu sovětských vojáků v hrdiny americké pop kultury za „vandalismus“. Ministrova vize umění se zřejmě omezuje na několik kusů bronzových odlitků vystavených ve vstupní hale firemního sídla nebo na obrazy visící na bankovních pobočkách. Současné umění se musí podobat umění klasickému, jen ho musejí vytvářet žijící umělci. Je to „spiritualita“ chráněná a ukrytá v trezoru nebo ve výstavních sálech.
Ano, umění možná nemá hodnotu, jsou-li autoři neznámí. Za svou práci navíc nebyli zaplaceni, a dokonce jim hrozí dva roky vězení, pokud se je podaří dopadnout. Prokuratura se zřejmě už jednou pro vždy vypořádala se všemi problémy organizovaného a neorganizovaného zločinu, s pašeráky a s obchodníky s lidmi. Ihned zahájila i „vyšetřování proti neznámým vandalům“.
Ze sovětského vojáka Batman
Pro dnešní politicko-korporativistickou kastu je umění zbožím […] A nejhorší je, když nějaký provokativní prvek naruší zavedená pravidla. V tom případě to není umění, ale vandalismus. Zejména pokud se jedná o paměť národa a dějiny. Přetvoření památníku je „útokem na historickou paměť“, můžeme zaslechnout. Historická paměť ale není cosi neměnného, co je dáno jednou provždy a musí být chráněno před „vandaly“. To, co pomník symbolizuje, se mění a tento symbol byl a bude předmětem diskuzí.
Památníky jsou pokusem o to, ukrýt rivalitu různých historických osobností do bronzu či žuly. Válce o minulost ale není možné uniknout, zvlášť když se jedná o památník sovětské armády. Logickým vyústěním je proto transformace vizuální. To, co v daném případě překvapuje, je inteligence a umělecká vytříbenost provedení. Přemalovat sovětského vojáka na Batmana se podobá rouhání. Když je historie přepisována neorganizovaným způsobem, bez souhlasu strany nebo státu, je to „útok na historickou paměť“. A právě to se stalo.
Památník je ale symbolem něčeho jiného než události, kterou má připomínat. Je významným ztělesněním moci, která ho nechala postavit. K tomu, aby mohla být tato symbolika vymazána, je třeba vyčkat stovky let. Moc si v každé historické době potrpěla na znaky, uniformy, okázalost a monumenty. Protože vybízejí k podřízenosti.
Umytý symbol komunistického režimu
Úkolem pomníku je soustavně připomínat, kdo má v moci prosazovat „oficiální“ paměť minulosti. Ostatně právě to dnes dělá v médiích Bojko Borisov. Svou fyzickou přítomností v televizi premiér sám sebe bez ustání prezentuje jako autoritu. Jako pomník sebe sama. Proto jej karikaturisté a herci rádi „přebarvují“ na Dona Corleoneho, na komunistického pohlavára či na Batmana.
Reakce představitelů GERB [vládnoucí strana] na tuto situaci je vskutku komická. Reflex je vede k tomu, aby sami sebe označovali za „stát“ a „dějiny“ chápané ve smyslu neoddiskutovatelných a monolitických hodnot. Zároveň si ale uvědomují, že se jedná o symbol komunistického režimu. No a tak ho umyli. Nejsme v České republice, kde je růžový tank Davida Černého stále růžový [Tank připomínající osvobození Prahy Rudou armádou a natřený v roce 1991 na růžovo byl ze Smíchovského náměstí po odchodu sovětských vojsk odstraněn a umístěn ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech. Letos v červnu byla v Praze u příležitosti dvacátého výročí odsunu sovětských vojsk znovu vystaven]. Ani po umytí nebude pomník jako dřív – fotografie a vzpomínky zůstávají.
Přebarvený památník je vzácnou ukázkou toho, že přístup k minulosti nemusí být jen plný uctivosti nebo negace, ale i plný úsměvu a sebeironie. Takové je moderní umění, umění, které si pohrává s kontextem, které vzniká na ulici a neomezuje se na výstavní sály a ředitelské kanceláře. Proměna sousoší v komiksové hrdiny celému světu ukázala, že bronzoví „vítězové“ jsou součástí masové kultury, která nesymbolizuje mrtvé vojáky, ale moc „vítězného socialismu“. Prokuraturou stíhaní „neznámí autoři“ představují naději, že se naše společnost přece jen trochu mění. A moc? Ta zůstává stále stejná.
Souvislosti
Barevný happening
Ráno 18. června občané Sofie zjistili, že vojáky z památníku sovětské armády, umístěného ve středu města, někdo v noci přemaloval na Batmana, Supermana, Dědu Mráze a další komiksové postavy. O tři dny později nechaly úřady pomník uprostřed noci vyčistit a proti neznámým umělcům zahájily stíhání.
Památník sovětské armády nechala postavit v roce 1954 Bulharská komunistická strana na památku vděčnosti bulharského lidu Rudé armádě, která ho osvobodila od nacismu. Od roku 1993 a pádu komunistického režimu se množí debaty o místě a významu pomníku. Symboly SSSR lze najít i v dalších velkých bulharských městech.
