Clémentine a Redouane během letu na Sicílii, který je nakonec vyšel o 100 euro dráž.

Evropa podle Ryanairu (1/3)

Letecká společnost Ryanair se díky bezkonkurenčním cenám stala pro Evropany důležitým nástrojem jejich mobility. Jak ale taková nízkonákladová Evropa vypadá? Dva novináři z francouzského deníku Le Monde procestovali za pět dní devět zemí. A stálo je to jen 500 eur.

Zveřejněno dne 13 července 2011 v 14:09
Clémentine a Redouane během letu na Sicílii, který je nakonec vyšel o 100 euro dráž.

Podniknout cestu kolem Evropy za 500 eur. Vstoupit v pěti dnech na půdu devíti zemí. Opalovat se (krátce) na sicilské pláži, sledovat střídání stráží u Buckinghamského paláce, toulat se v malebných čtvrtích Porta. Snídat ten samý den v Lotyšsku, v poledne si sníst hranolky v Belgii a večer si pochutnat na tapas v Katalánsku.

Uskutečnit takovou okružní cestu umožňuje jen jediná letecká společnost: Ryanair. Noviny toho v posledních letech o metodách této královny nízkonákladových letů napsaly spoustu: O jejích pochybných dotacích, o tom, jak se zdráhá platit zaměstnancům sociální pojištění nebo jak žongluje s evropskými předpisy… Díky všem těmto praktikám může společnost svým zákazníkům nabízet bezkonkurenčně nízké ceny. A zákazníků nikdy nebylo tolik (loni 73,5 milionů cestujících).

Bylo by ale chybou domnívat se, že klienti Ryanairu vydělají pokaždé. Mezi cenami, které slibují reklamní plakáty, a částkou skutečně vydanou může být veliký rozdíl. Avizované tarify na letenky nakoupené měsíc před odletem skrývají mnoho „vedlejších“, nezapočítaných položek: letištní poplatky, poplatek za rezervaci po internetu , manipulační poplatek za použití platební karty... Let na palubě Boeingu 737-800 – který je z důvodu snižování nákladů jediným modelem – irské letecké společnosti nabízí ojedinělý zážitek.

Jedinou možností, jak na tohle všechno přijít, bylo služeb Ryanairu maximálně využít. Přeskakovat z letiště na letiště v nepřetržitém rytmu. Dopravovat se ve zvolených destinacích do středu měst. Stravovat se samozřejmě na palubě letadla. A vyměňovat si názory se spolucestujícími. Na programu je devět letů a celkem 12 000 km. Připoutejte se!

Newsletter v češtině

DEN PRVNÍ: OBAVY Z POLOŽEK NAVÍC

Podobnou odyseu není možné začít nikde jinde než v Beauvais, eldorádu nízkonákladovek hodinu a čtvrt cesty od [pařížské stanice metra] Porte Maillot. Jsme tam přibližně dvě hodiny před naším prvním letem (na Sicílii), přesně podle doporučení společnosti. Ubíjet čas mezi dvěma terminály vzdálenými od frekventovaných silnic patří k běžnému životu ekonomicky uvažujícího pasažéra. Dvě hodiny zas ale nejsou tak moc na to, aby si člověk všechno překontroloval a ujistil se, že mu nic nechybí. Například palubní vstupenka, kterou si musí každý cestující sám stáhnout z internetu. Když zapomenete, bude vás její vytisknutí na místě (u Ryanairu) stát 40 eur, což je za jednu stránku A4 dost peněz. Stejnou částku budete muset zaplatit za každé příruční zavazadlo, které neodpovídá společností stanoveným rozměrům (55 cm × 40 cm × 20 cm) a hmotnosti (10 kg).

S Paolem, kolegou fotografem, jsme den před odletem prožili chvíle napětí, když jsme se snažili poskládat košile a elektronické vybavení tak, aby naše dvě zavazadla odpovídala stanoveným kritériím. Nakonec jsme dosáhli váhy 10,1 kg na každé. Půjde s námi horlivý personál u odbavení do sporu kvůli sto gramům nadváhy? Nebo kvůli dvěma centimetrům navíc, které má moje zavazadlo do výšky? Paolo aspoň tenhle problém nemá: Koupil si „oficiální kabinové zavazadlo“, které Ryanair prodává na svých webových stránkách. Cena 79 eur za kufr z polyesteru je poměrně hodně. Právě tak ale letecký byznys funguje: Vystresovaný cestující je dobrý platič. Tuto rovnici dovedl Ryanair k dokonalosti zaváděním různých služeb, o jejichž přínosu můžeme pochybovat. Patří mězi ně například potvrzovací SMS zpráva, přednostní odbavení… a pojištění, kterému se vyhneme jen tehdy, budeme-li se hodně soustředit. Možnost „bez cestovního pojištění“ se totiž v nabídkovém menu na internetu objevuje až kdesi na konci.

To, že dnes ráno v Beauvais chybějí, alespoň při zběžném pohledu, pedantské kontroly, je pro nás téměř zklamáním. Co když to všechno, co slyšíme a čteme o slavném „konci“ Ryanairu, byly jen povídačky? Trpělivost… Náhoda tomu chtěla, že před námi stojí ve frontě pár, který k tomu má co říct. Clémentine Courbinová a Redouane Abdat, studenti mezinárodních vztahů na Univerzitě Paris-Dauphine, si koupili lístky před týdnem a s transakcí byli poměrně spokojeni. Dvě zpáteční letenky Beauvais-Trapani pořídili za 200 eur. Ale běda: Z neznámých důvodů – kvůli špatnému zadání nebo programové chybě? – se křestní jméno dívky ocitlo v okamžiku rezervace v políčku příjmení jejího přítele. Oprava letenky je stála… 100 eur. „Volali jsme na reklamace, centrum pro zákazníky je umístěno v zahraničí a zaměstnanci vám tam podávají už hotové odpovědi. Nechtěli nic slyšet, i když jsme se snažili jednat s nimi upřímně a v dobré víře. S Ryanairem cestuji poprvé a také naposledy,“ zlobí se dívka.

Přilétáme do Trapani nedaleko letecké základny NATO, odkud vyrážejí letouny bombardovat Libyi. Následuje expedice do centra tohoto sicilského městečka, jemuž šarmrozhodně nechybí. A ještě ten samý večer přelet na letiště Frankfurt-Hahn. Druhý let se podobá tomu prvnímu (i těm následujícím) s tím rozdílem, že se tentokrát jedná o let noční. Spát v letadle s keltskou harfou na boku (znak Ryanairu) není nic příjemného. Trávit noc na nepolohovatelném sedadle je pro krční obratle na konci dne utrpením. Ale co byste chtěli – mají-li být ceny výhodné, je třeba do letadla napěchovat co nejvíce lidí. A budou ještě výhodnější, až se začnou prodávat místa na stání. S tímto nápadem přišel v roce 2009 čilý ředitel Ryanairu Michael O’Leary.

Takže spát. Není to jednoduché i proto, že vám každých deset až patnáct minut palubní personál něco „prodává“. Ryanair realizuje 20 % ročního obratu (3,6 miliard eur) prodejem vedlejších produktů. Přejděme chutnost sendvičů, nepřímo úměrnou požadované ceně. U Ryanairu si můžete koupit i elektronické cigarety („Dobrá zpráva pro kuřáky!“ vychvaluje vlažně letuška), telefonní karty (daleko výhodnější, než je „váš astronomický paušál“, rozohňuje se začínající stevard) nebo stírací losy „fantastické“ hazardní hry, kterou společnost organizuje a z níž jde část výtěžku na charitu.

Ale naprostou star – výrobkem, „na který jste už určitě viděli reklamu v televizi“ – jsou náramkové hodinky z polodrahokamu, které posilují (citujeme) „spánek“, „relaxaci“, „meditaci“, „koncentraci“, „vitalitu“… a dokonce i „přirozenou detoxikaci těla“. Na oslavu tohoto nákupu – 12 eur – si vychutnejme teplý sendvič s mozzarellou a rajčaty nenapodobitelné gumové konzistence. Žádný strach, máme přece hodinky.

Pokračování příště...

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma