Do Waterloo v dobových kostýmech s cílem vyhnout se nadváze zavazadel.

Evropa podle Ryanairu (2/3)

Po letištích Beauvais, Trapani a Frankfurt se dva reportéři listu Monde vydávají hlouběji do galaxie nízkonákladových letů. V takovém světě se člověk setká s ledasčím…

Zveřejněno dne 14 července 2011 v 14:13
Do Waterloo v dobových kostýmech s cílem vyhnout se nadváze zavazadel.

DEN DRUHÝ: TRANSFEROVÉ DILEMA

S blížícím se Londýnem je možné zakoupit si se slevou za plného letu jízdenku na vlak z letiště do hlavního města. Jednosměrný lístek za 16 liber namísto 21 liber, za které se prodává na letišti Stansted. Cesta trvá 45 minut. To znamená dvakrát kratší dobu než levnějším autobusem (9 liber). Cestující z Frankfurtu prožívá dilema: Utratit za letenku (27 eur) tolik, co za jízdenku do centra Londýna (a zpět), je vrchol, stejně jako strávit v prostředcích hromadné dopravy víc času než ve vzduchu (1h10). Vítězí autobus. A 1h40 harmonikou na Victoria Station. I tohle je součástí nízkonákladového života, říká čtyřiadvacetiletý Simon Rajbar, slovinský student žurnalistiky, kterého jsme zastihli uprostřed dlouhého přejezdu: Berlín-Edinburgh a poté Glasgow-Londýn-Benátky, celkem za 110 eur. „Z jedenácti prázdninových dnů padly celé dva dny a půl na lety a různé přesuny z místa na místo.“

Simon je fanouškem irské společnosti – s níž cestuje ze Štýrského Hradce, Benátek nebo Záhřebu (Ryanair do Slovinska nelétá) –, ale také prvním z kritiků. „Bez Ryanairu bych nikdy neměl prostředky na to, abych mohl po Evropě tolik cestovat. Velice dobře rozumím tomu, že nabízené ceny musejí být něčím vykompenzovány, a přistupuji na to. Nelíbí se mi ale, že společnost čeká na to, až uděláš chybu, třeba při rezervaci, aby z tebe dostala peníze navíc. To není transparentní jednání.“

Po návratu na Stansted (vlakem) se nabízí prohlídka letiště. Místo je hlavní základnou Ryanairu. Vydat se odtud můžete do 109 destinací z celkových 165 uvedených v katalogu. Lekce zeměpisu a zároveň poezie: Kde asi tak může ležet Haugesund, Skellefteå, Lappeenranta, Lamezia nebo stěží vyslovitelná Bydgoszcz [Bydhošť]? Stansted je také jediným letištěm na světě, které nabízí každou středu let do Bergeracu v 15h15 a do La Rochelle v 15h20. Je to také ohromné nákupní středisko plné butiků a restaurací.

Nepozorní cestující si mohou u internetového terminálu vytisknout palubní vstupenku za minimálně 4 libry. Vhoďte 50 pencí do váhy a zvažte si zavazadlo. A dvakrát tolik do automatu na plastové minisáčky na šampón a další hygienické potřeby, které je nyní potřeba mít zvlášť. Libru za igelitový pytlík, to je světový rekord!

Newsletter v češtině

Letadlo do Rigy odlétá na čas. A do cíle přilétá s více než dvacetiminutovým předstihem. Jako vždy v takových případech se i nyní z reproduktoru Boeingu ozývá znělka na oslavu vítězství nad přesností. „The on-time airline“, jak zní slogan aerolinky, se s 90 % včasných příletů pyšně považuje za mistryni světa v tomto oboru. Veškeré úsilí se soustřeďuje na letištní plochu: Čím kratší dobu zůstane stroj na zemi, tím více letů uskuteční. S hodinkami v ruce (těmi, co očišťují tělo a napomáhají meditaci), měříme druhý den v Dublinu čas, který personál potřebuje k vyčištění letadla a přivítání prvních cestujících na následující let: šest minut. Akce usnadněná chybějícími kapsami na letáky na zadní straně sedadel je hodna výměny pneumatik na okruhu formule 1. Nejpřekvapivější na tom je, že letadla jsou při nástupu čistá.

DEN TŘETÍ: HUSAŘI NA NEBI

Z Rigy se stává známé město, především díky secesním budovám architekta Michaila Eisensteina (otce slavného filmaře). Jako vytížená destinace nízkonákladovek je město o víkendu plné západních turistů, které sem láká levný alkohol a krása Lotyšek. Na letišti se dnes o senzaci stará skupina asi deseti pasažérů oblečených do kostýmů husarů z počátku 19. století. Jsou to Rusové a chystají se letět do Charleroi, odkud zamíří do Waterloo na každoroční rekonstrukci bitvy z roku 1815. Hoši se pod košilemi a vysokými čepicemi potí. Proč proboha neodložili své kostýmy do zavazadlového prostoru? No jistě! „To abychom ušetřili,“ říká jeden z nich. S 20 eury za každé kilo zavazadel navíc se vyplatí zatížit vlastní záda více než kufry...

Autem z Petěrburku a vlakem z Moskvy strávili cestou na nejbližší terminál Ryanairu už asi deset hodin. Zpáteční let do Belgie bude každého z nich stát celkem 250 eur. „To je čtyřikrát míň, než kdybychom letěli z Ruska. Taky je to kratší. Předtím nám to autem trvalo tři dny a tři noci,“ vypráví vedoucí skupiny Oleg Sokolov, který v historickém dvourohém klobouku vypadá opravdu důstojně. Tento historik specializující se na napoleonské bitvy neskrývá potěšení z toho bude „16. června v Charleroi: Přesně jako Napoleon, když začínal své tažení“.

Husaři na obloze, proč ne? Letadla Ryanairu určená na středně dlouhé lety jsou vektorem demokratizace letecké dopravy a jako takové jsou místem setkání mnohem rozmanitějších populačních skupin, než si myslíme. Cestující sportovci, rozjaření milenci, skupinky důchodců na cestě za sluncem, obchodníci, početné rodiny, duchovní... Irská společnost se kromě svého tvrdého zákaznického jádra, mladých lidí s prázdnou kapsou, snaží přilákat i jinou klientelu. Pro studenty účastnící se programu Erasmus je možnost využít Ryanair k návštěvě domova stále klasikou, jak nám vysvětlují mnozí baťůžkáři, které jsme cestou potkali.

Největším překvapením však není rozmanitost pasažérů, ale jejich uvolněné chování na palubě: Zapnout mobilní telefon nebo se zvednout ze sedadla ještě předtím, než letadlo zastaví, je u Ryanairu běžné. Jako kdyby nízkonákladové cestování opravňovalo k zavádění nových svobod... A další zvyk: Pilotovi se tleská, i když se přistání moc nepovedlo. Letecký personál dělá, co může. Svou rolí se podobá spíše kočovným prodavačům než hosteskám starajícím se o blaho cestujících. Když na zádi letadla pojídají z plastových krabiček, co si doma sami ukuchtili, je na ně smutný pohled. Dojem však rychle napraví četba firemního časopisu: Každý měsíc zde jedna ze zaměstnankyň pózuje v plavkách...

Měli bychom proto firmu bojkotovat? „Většina cestujících o pracovních podmínkách zaměstnanců přehled nemá, a i kdyby měla, bylo by jim to jedno,“ myslí si Guillaume D’Agaro, pětadvacetiletý výtvarník, který na letiště v Charleroi přiletěl z Krakova. „Morální otázky zůstávají až daleko za cenou cenou letenky. Když je člověk student, mladý pracující nebo důchodce, je opravdu těžké tomuto typu nabídek odolat. Ryanair představuje naši ,globalizující se‘ a kapitalistickou společnost, ve které se všechno kupuje a konzumuje na úkor humánního aspektu. Tato ideologie si získává lidi, kteří si možná raději řeknou, že alespoň pro jednou z ní mají prospěch oni.“ A on sám? „Já nemám na výběr. Nemůžu cestovat jinak než s Ryanairem a podobnými společnostmi - z čistě finančních důvodů.“

Pokračování příště...

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma