Nedostavěná čtvrť Seseña na jižním předměstí Madridu.

Jak se ze zázraku stala noční můra

Po roce 2000 rychle rostoucí španělská ekonomika nedokázala ustát explozi finanční bubliny. Selhání, které předčasné parlamentní volby, jež se mají konat letos na podzim, nebudou umět zcela napravit.

Zveřejněno dne 1 srpna 2011 v 13:52
Nedostavěná čtvrť Seseña na jižním předměstí Madridu.

K.O. ve stoje a takřka neschopná nabrat dech k tomu, aby mohla inkasovat další rány. Právě v takovém stavu nastupuje španělská ekonomika do cílové rovinky vlády Josého Luise Rodrígueze Zapatera. Socialistický představitel už měsíce testuje radikální změnu hospodářské politiky v naději, že se mu podaří odvrátit krizi. Čísla ale zarytě ukazují, že i v tom nejlepším případě bude možné účinky tohoto reformního víru pocítit až za dlouho a že změna nebude v tomto parlamentním období postřehnutelná. Pouhé tři hodiny před tím, než Zapatero oznámil konání předčasných voleb [stanovených na 20. listopadu], bylo zveřejněno číslo, které shrnuje situaci: 4,8 milionů nezaměstnaných.

Pro Zapaterovu vládu byla ekonomika to, co jí umožnilo dotknout se ráje, načež ji vrhla do pekelných spárů jedné z nejhorších recesí, jaké Španělsko prodělalo od konce občanské války. V předvečer voleb v roce 2008 se socialistická vláda mohla pyšnit nejnižší mírou nezaměstnanosti od konce frankismu (8 % na konci roku 2007), přebytkem veřejných financí a výrazným a stabilním růstem, který Španělsku umožňoval rozvíjet se v „Lize mistrů“ světové ekonomiky. Vzhledem k příjmům na obyvatele vyšším než v Itálii přestalo být sblížení s Francií a Německem, dvěma evropskými motory, pro Zapatera pouhou fata morgánou.

Anglosaští experti zemi umístili do chlívku PIGS

Idylická vize španělské ekonomiky nepřežila ani jedno celé parlamentní období. Světový finanční debakl rozcupoval přelud na kousky. Když pak vlna tsunami z roku 2008 opadla, nabídlo Španělsko zcela jiný obrázek: Zemi, kde nezaměstnanost rostla nejrychleji, která měla největší problémy s recesí a byla jednou z těch, které zaznamenaly nejrychlejší a nejvíce ohromující růst státního deficitu… Malý svět anglosaských expertů (analytici, spekulanti, odborný tisk), který poroučí větru dešti na finančních trzích a který dříve vychvaloval „španělský hospodářský zázrak“, následně Španělsko rychle umístil do chlívku PIGS.

Neuvěřitelné důsledky mezinárodní krize pro Španělsko nutily pohlédnout na tučná léta jiným okem. Ekonomika se nechala po léta nadnášet spekulativní bublinou realitních a finančních trhů. Nejprve Aznarova a poté Zapaterova vláda důležitost této bubliny popíraly.

Newsletter v češtině

Nikdo nebo takřka nikdo nemohl předvídat, že „toxické“ půjčky ve Spojených státech spustí nejhorší finanční krizi od velké hospodářské krize. Když zdroj úvěr vyschl, bublina, kterou nikdo neviděl, praskla. Výbuch obnažil ekonomiku poznamenanou vysokou zadlužeností domácností a podniků v nejhorším možném okamžiku.

Hospodářská krize Zapatera omráčila

Při zpětném pohledu se Zapaterův první mandát jeví jako velká promarněná šance, přestože čísla tehdy nabízela zcela jiný obrázek: Socialistická vláda přivírala oči před zneklidňujícími tendencemi, jako slabou produktivitou země nebo rychle rostoucí zadluženost vůči zahraničí. V hospodářském modelu, který zdědila po Lidové straně, provedla nanejvýš několik úprav, pokud v některých opatřeních nezašla vůbec ještě dál, jako například ve snižování daní.

Finanční debakl z roku 2008 zanechal Zapatera v omráčeném stavu, z něhož se jen stěží vzpamatovává. Po dlouhé měsíce krizi popíral, poté ji relativizoval a teprve poté, co EU a trhy začaly dávat najevo rostoucí obavy o dohlednou španělskou budoucnost, přistoupil ke kontroverznímu obratu.

Proměna byla radikální. Od sociálních cílů prvního mandátu a keynesiánského přístupu uplatňovaného v prvopočátcích krize se rychle přešlo k omezování výdajů a tvrdým rozpočtovým škrtům. K Zapaterově konverzi došlo po víkendu 9. května 2010, kdy jej trhy a evropští partneři vyzvali, aby zásadním způsobem změnil kurz. Německo požadovalo od Španělska radikální škrty ve výši nejméně 35 miliard eur. Nakonec bylo dohodnuto jen 15 miliard spolu se snížením platů státních úředníků, zmrazením mezd, snížením veřejných výdajů a nástupem reformního programu, do nějž se Zapatero pustil s výrazem kajícníka po způsobu „ať to stojí cokoliv a ať mě to stojí cokoliv“.

Španělská vláda provedla kopernikovskou revoluci

Reforma trhu práce nebo důchodová reforma nahrávají myšlence, že v květnu 2010 provedla Zapaterova vláda kopernikovskou revoluci. Ve skutečnosti ale nemohla udělat od tohoto data takřka nic víc než vysoušet krvácení, a stehy praskají pokaždé, když trhy zvýší náklady na financování administrativy, podniků a domácností.

Oznámení o konání předčasných voleb bylo v širokém měřítku příležitostí k bilanci hospodářského dědictví, které Zapatero zanechá svému nástupci. A ještě v té samé chvíli, kdy bilancoval nejtemnější ekonomické období naší nedávné historie, sklouzl předseda vlády opět do přehnaného optimismu. Statistiky o nezaměstnanosti z druhého semestru uvítal jako známku „jistého posunu v tendenci“, přestože se jedná jen o přechodné zlepšení v důsledku turistické sezóny. Bez něj by nezaměstnanost byla opět vyšší.

Hospodářské vyhlídky

Trhy neznají slitování

Španělský premiér José Luís Rodríguez Zapatero 29. července oznámil, že předčasné volby se budou konat 20. listopadu. Argumentace, že „jistota je stabilita,” nedává velkou šanci ani jednomu ze dvou kandidátů, píše list Financial Times. Podle deníku „ani Alfredo Pérez Rubalcaba a socialisté, ani Mariano Rajoy a jeho Lidová strana nemají během této krize velký vliv na tu nejdůležitější voličskou skupinu, a sice na investory na mezinárodním trhu se státními dluhopisy.“ „Ve skutečnosti mohou listopadové volby také pomoci omezit rozsah pravděpodobné porážky socialistů,“ píší Financial Times.

Pokud průzkumy veřejného mínění ukazují na čtrnáctiprocentní odstup mezi Lidovou stranou (PP), která dosahuje 44 % a Španělskou dělnickou socialistickou stranou (PSOE) se 30 %, pak by profil socialistického kandidáta Alfreda Péreze Rubalcaby, „ostříleného politika populárního u voličů,“ mohl pomoci snížit šanci Lidové strany Mariana Rajoye na drtivé volební vítězství. Ale „ani jisté datum voleb, ani pravděpodobné vítězství opoziční pravicové Lidové strany nemusí nutně uklidnit obavy investorů ze směřování Španělska“ – které se, jak dodává list, dostalo „do víru státních dluhů.“ Zpráva zveřejněná Mezinárodním měnovým fondem 29. července potvrzuje, že „Španělsko ještě není z nejhoršího nebezpečí venku,“ i když chválí provedené ekonomické reformy.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma