Vyberte si jazyk
Během několika dnů „přerostla aféra v závažný diplomatický incident mezi dvěma zeměmi. Ale též mezi Izraelem a Evropskou unií,“ poznamenává ženevský Le Temps. Euobserver.com tvrdí, že zatímco „izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu, jehož návštěva Bruselu 25. srpna má být zasvěcena diskuzi o expanzi židovských kolonií, požaduje, aby švédská vláda článek oficiálně odsoudila,“ švédský ministr zahraničních věcí Carl Bildt to odmítá. 21. srpna uvedl v této souvislosti na svém blogu, že „v souladu s principem svobody slova, tak jak je pojímán ve Švédsku, nemá vláda tendenci odsuzovat články uveřejněné v tisku,“ píše euobserver.com. Bruselský portál rovněž dodává, že „diplomatické napětí zesílilo poté, co izraelský ministr financí Yuval Steinitz prohlásil, že Bildt, jenž plánoval návštěvu Izraele na 10. září, už není vítán“.
Le Temps píše, že „izraelský ministr vnitra Elie Yshaï v neděli potvrdil, že neobnoví víza a povolení k trvalému pobytu několika švédským novinářům působícím v Izraeli. Vládní tisková kancelář jim zároveň přestane vydávat oficiální legitimace, které jim mimo jiné umožňují volný pohyb po palestinských územích.“ Euobserver.com pak ještě připomíná, že „vztahy mezi EU a Izraelem se neustále zhoršují už od začátku roku, kdy došlo k izraelskému útoku na Gazu. Brusel zmrazil proces posilování vzájemných vztahů a oznámil, že se situace nezmění do té doby, dokud Izrael nezastaví rozšiřování svých osad na okupovaných palestinských územích.“
Podle německého týdeníku Der Spiegel se jedná o „nejhlubší diplomatickou krizi mezi Švédskem a Izraelem za poslední dobu“. List se rovněž pokouší vysvětlit izraelské stanovisko: „Toto obvinění z krádeže orgánů připomíná antisemitské stereotypní názory z dob středověku, podle nichž měli židé používat krev křesťanů ke svým náboženským obřadům.“
Izraelsko-polský novinářEli Barbur na svém blogu tvrdí, že „z pohledu Izraelců je Švédsko se svými 9 miliony obyvatel nejvíce protiizraelsky zaměřenou zemí Unie (40 % Švédů se přiznává k antisemitskému cítění),“ a dodává, že „Švédsko jakožto předsedající země EU nebude moci účinně jednat o situaci na Blízkém východě (i když se o to spolu se zbytkem Evropy urputně pokouší), pokud se oficiálně neomluví“.
V izraelském deníku Jerusalem Post bývalý izraelský velvyslanec Zvi Mazel řekl, že „během posledních dvaceti let se stal Izrael středem útoků evropských vlád bez rozdílu, přičemž evropský tisk překrucuje informace přicházející z Blízkého východu. Švédský tisk stál v čele této tendence. Článkem uveřejněným minulý týden v listu Aftonbladetpak překročil meze.“ Mazel poté upozorňuje na pronacistickou minulost hlavního švédského deníku a na „jistý druh diktatury, kterou sociální demokraté a odbory – obojí protiizraelsky zaměření – vyvíjejí proti tisku“ (včetně listu Aftonbladet), a vyzývá Izrael, aby reagoval na „masakr přicházejí ze strany Evropy, především pak západní Evropy a zemí EU. Tato démonizace Izraele představuje skutečnou hrozbu, kterou je třeba brát vážně.“
Další velký izraelský deník Haaretzse pokouší zasadit události do kontextu. Za tím účelem cituje předsedkyni švédské Rady židovských komunit Lenu Posnerovou, podle níž „izraelský požadavek na odsouzení článku v Aftonbladetu, adresovaný švédské vládě, celou aféru zcela neúměrně nafoukl. Článku – který byl dozajista antisemitský a nepravdivý – si nikdo ani nevšiml, neboť byl zařazen úplně na konci novin. Izraelská odpověď ale protlačila autora článku, novináře Donalda Boströma do popředí a do středu převažujícího názorového proudu ve Švédsku. Horší je na tom to,“ poznamenává Posnerová, že „se debata přesunula od antisemitismu ke švédské svobodě tisku. Místo toho, aby se překontroloval článek, se záležitost točí kolem svobody slova. Vláda článek neodsoudí,“ uzavírá Posnerová: „svoboda slova je tu posvátná“. Rakouský deník Die Pressev této souvislosti připomíná, že „když se jednalo o karikatury Mohameda, poslalo švédské ministerstvo zahraničních věcí dánské vládě protestní dopis“.
Šéfredaktorka Aftonbladetu Helle Kleinovápak na stránkách svého listu uvedla, že reakce izraelské vlády „trhají rekordy v přehánění“. „Izraelská vláda, jedna z nejkonzervativnějších v historii země, potřebuje sjednotit veřejné mínění proti vnějšímu nepříteli.“ Článek v Aftonbladetu měl být „pro izraelskou vládu příležitostí ukázat své odhodlání zakročit proti údajnému antisemitismu“. Podle Kleinové by to mělo vyvolat „znepokojení i těch nejzanícenějších přátel Izraele“.
