Vyberte si jazyk
Otřesy na burzách, ke kterým došlo 10. srpna, jsou jen dalším důsledkem neschopnosti evropských představitelů s Angelou Merkelovou v čele. Učinit rozhodnutí vedoucí k užší hospodářské integraci se zdá být nad jejich síly.
Klid, který přinesla v pondělí intervence Evropské centrální banky, netrval dlouho. Den paniky, který zažily včera burzy na celém světě [10. srpna], neměl od vypuknutí finanční krize v roce 2008 obdoby. Otřesy posílila hrozba, že by se dalším cílem spekulantů mohl stát francouzský státní dluh. Skutečnost, že francouzský prezident přerušil dovolenou, mluví sama za sebe. Dokonce ani pozitivní vyjádření ratingových agentur k uklidnění situace nestačilo. Sarkozy určitě není jediný politik, který bude muset zkrátit dovolenou. Do Bruselu by se měl co nejdříve vrátit předseda Evropské komise José Manuel Barroso, aby se této závažné situaci postavil čelem. Stejně tak by měl, vzhledem ke katastrofálním dopadům na španělskou ekonomiku a finanční systém, o chudnutí rodin ani nemluvě, učinit i Zapatero.
Zabránit, aby se dluhovou krizí nakazilo i Španělsko, se na summitu z 21. července nepodařilo. ECB musela zachraňovat Itálii i Španělsko, tedy třetí, respektive čtvrtou největší ekonomiku eurozóny. Dokonce už i Francie se ocitla v hledáčku spekulantů. Bude Německo moci i nadále ignorovat tuto situaci díky své do očí bijící prosperitě?
Až doposud Merkelová přijímala rozhodnutí evropských summitů a schvalovala záchranné operace s notnou dávkou zdrženlivosti. Záchranné plány v případě Řecka přesto nefungovaly. Rostoucí odpor Němců k těmto opatřením tak čím dál více ohrožuje domácí politickou stabilitu. Vše nasvědčuje tomu, že se blíží okamžik, kdy budou na výběr jen dvě řešení. Buď kompletní fiskální integrace v rámci eurozóny, kterou mnoho německých ekonomů odmítá, nebo konec jednotné měny, čímž by se podepsal ortel smrti evropského projektu. Merkelová doposud prokázala bezchybnou angažovanost ve prospěch Evropy, ale byla také schopná provést obrat o 180 stupňů v tak závažné otázce, jakou je jaderná energie. Budoucnost Evropy zase jednou závisí na tom, co rozhodne Německo.
