Německá stabilita patří do minulosti

Odchod Jürgena Starcka z funkce hlavního ekonoma ECB staví Německo před skutečnost, že model finanční stability, který vždy prosazovalo, není dost dobře přizpůsoben období současné krize, domnívá se Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Zveřejněno dne 12 září 2011 v 15:24

Instituce jsou inertními silami, které sledují stále stejný rutinní scénář. To vyvolává pocit důvěry v pozitivní výsledek jejich činnosti. Nemají v oblibě nejistotu a špatně se adaptují na změny. K čemu tedy vlastně jsou? Právě tuto otázku si jistě kladl i hlavní ekonom Evropské centrální banky Jürgen Stark, který 9. září na svou funkci rezignoval.

ECB byla vždy považována za legitimního potomka Bundesbanky, německé centrální banky zcela oddané měnové stabilitě. Jürgen Stark s nelibostí nesl skutečnost, že Evropská centrální banka nakupuje ve velkém měřítku dluhopisy států zadlužených až po uši. „V současném kontextu by mělo mít zavedení rigorózní finanční politiky pozitivní dopad na celkovou důvěryhodnost, což ostatně potvrzují případové studie: Ambiciózní reformní plány mají poměrně rychlé pozitivní dopady na růst.“ Jürgen Stark tedy navrhuje šetřit a to je vše.

Pod tímto úhlem pohledu není finanční systém ničím jiným než měnovým přívěskem reálné ekonomiky. Občané si spoří a firmy investují. Pouze za těchto podmínek může mít snížení veřejných výdajů z dlouhodobého hlediska pozitivní dopady.

Avšak žijeme ještě vůbec v takovém světě? Řecký problém je úplně něco jiného. Hospodářský cyklus závisí na disponibilních příjmech a investicích, které přicházejí od státu či soukromého sektoru. Když si všichni utáhnou opasky ve stejnou chvíli, hospodářství se dostává do spirály recese.

Newsletter v češtině

Řekové jsou stále chudší. A přece - a ostatně právě proto - jsou stále zadluženi. Řecko už není ojedinělým případem: Nákazou je dnes ohrožena eurozóna i světová ekonomika. Všichni se snaží přizpůsobit, jak Jürgen Stark požaduje. Přizpůsobit? V pořádku. Ale čemu? Když si vezmeme jako příklad automobilový průmysl či ocelářství: Existují tam nové technologie, anebo jde o velké obory, kterým se zkrátka špatně daří? Překonala už Čína všechny své konkurenty? Zdaleka ne.

Problém nespočívá v mutacích reálné ekonomiky, ale ve vůli zajistit obsluhu dluhu, který finanční systém nashromáždil během posledních patnácti let. To se týká i státních půjček. Je to zpečetění již překonaného systému. Státy mohou snížit své zadlužení jedině tehdy, když se snaží zajistit obsluhu dluhu minulého na úkor dluhu současného. Staré dluhy tím pádem ve skutečnosti vždy nahrazují dluhy nové. Oddlužení je tedy možné jen v případě, že stát utrácí méně v období růstu, který sám zařídit ovšem nemůže.

Právě v tom spočívá evropský trn v německé patě. Jürgen Stark by chtěl financovat včerejší spotřebu - a tedy i dluh - spotřebou dnešní.

Řecko nicméně není jediným státem, který dělá potíže. V současné době jsou v krizi všechny evropské státy, anebo k ní mají jen pár krůčků. Pokud všechny státy budou vyrovnávat své rozpočty ve stejný čas, dostanou se všechny do stejné situace. Dojde k navýšení výdajů, které bude výsledkem nárůstu nezaměstnanosti, poklesu výběru daní a nízké úrovně investic. Nastane totální krize. A proč to všechno děláme? Nikoliv proto, abychom provedli strukturální reformy reálné ekonomiky, ale jednoduše proto, že mezitím lidé jako Jürgen Stark přišli na to, že naše zadlužení je moc vysoké, a že jej tedy musíme snížit. Avšak takovéto snížení dluhu nikam nevede. Právě z toho důvodu investice uvízly na mrtvém bodě. Firmy totiž investují jen ve chvíli, kdy spatřují potenciální zisky. V dobách krize se může role investorů zhostit stát. Ale stát investovat nesmí, musí konsolidovat státní finance.

Sebezničující proces nakonec semele celou ekonomiku. Systém, který přijde o důvěru, se následně zhroutí. Právě takový osud nás může nakonec potkat. A co vlastně chce Jürgen Stark a s ním i řada Němců? Evropská centrální banka, která hledá svůj existenční smysl v cíli, jenž je už dlouho beztak marný: Zabránit státním bankrotům prostřednictvím politiky stability. Je zcela zřejmé, že se jedná o nesplnitelný úkol. Tito lidé žijí v iluzorním světě, v minulosti, která už dávno není. Německo jakožto největší hospodářská velmoc kontinentu je jedinou zemí, která může garantovat důvěru ve schopnosti Unie. Úpadek Řecka bude možný jen v případě, že bude zároveň existovat garance, že stejný osud nepostihne žádný jiný členský stát eurozóny. Ale to není moc pravděpodobné: Němci k tomu zkrátka nemají potřebné odhodlání. Raději věří v existenční smysl instituce, která je už dlouhou dobu vlastním přičiněním nestabilní. Je pravda, že Němci měli vždy problém se měnícímu světu přizpůsobovat.

Ústavní soud v Karlsruhe

Jsou eurobondy protiústavní?

Komentátoři tento výrok povětšinou ignorovali, ale rozhodnutí německého Ústavního soudu z minulého týdne nejspíše zcela zavřelo dveře myšlence, že by tzv. „eurobondy“ mohly být řešením evropské dluhové krize.

„Výrok soudu mi nedává žádnou jinou možnost než konstatovat, že jsou skutečně protiústavní,“ říká Wolfgang Munchau z listu Financial Times. Soudci v Karlsruhe, poznamenává jiný publicista, prohlásili, že „německá vláda nesmí přijímat trvalé mechanismy – na rozdíl od EFSF (Evropského fondu finanční stability), který je ustaven pouze dočasně – na základě následujících kritérií: pokud obsahuje trvalé závazky vůči jiným zemím; pokud jsou tyto závazky příliš velké či neodhadnutelné; a pokud zahraniční vlády svým jednáním mohou vyvolat vyplacení těchto záruk.“

„Eurobondy jsou, samozřejmě, stálým mechanismem. Znamenají také permanentní ztrátu kontroly. Jeho velikost by s největší pravděpodobností také byla značná,“ poznamenává Wolfgang Munchau. A tak přestože němečtí představitelé začínají být vůči myšlence eurobondů otevřenější, asi si nebudou moci dovolit je ustavit.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma