Na kolejích

Už chyběly jen ony a do roku 2019 by to měla být vyřízená záležitost. Po nebi a moři se mají konkurenci otevřít i železnice. Uživatelé – pardon, zákazníci – si budou moci pro svou vnitrostátní cestu vybrat mezi společnostmi státními (které v EU v současnosti ovládají 90 % osobní přepravy) a zahraničními. Ty se budou smět účastnit výběrového řízení na obsluhu vnitrostátních linek v 25 členských státech EU (Malta a Kypr železnice nemají).

„Čtvrtý železniční balíček“, který předložil 30. ledna eurokomisař pro dopravu Siim Kallas, počítá s úplným otevřením trhu a ukončením monopolního postavení národních železničních dopravců do konce tohoto desetiletí. Součástí návrhu je mimo jiné větší standardizace drážního značení a předpisů.

Balíček by měl cestujícím a železničním dopravcům ušetřit v příštích patnácti letech 40 miliard eur a vnést závan čerstvého vzduchu do hospodářského odvětví, které v Evropě zaměstnává 800 000 lidí a má víc než sedmdesátimiliardový obrat. Které je ale také v úpadku. Tradiční operátoři v Belgii, Bulharsku, Portugalsku a Španělsku se v posledních letech potýkali s takovými problémy, že museli požádat o pomoc stát.

Proto, aby současné státní monopolní společnosti, jako francouzská SNCF, německá Deutsche Bahn (DB) nebo italská Trenitalia, nezneužívaly svého postavení a nebránily konkurenci, doporučuje Komise provoz osobní dopravy a správu infrastruktury „institucionálně striktně oddělit“.

Je to doporučení, nikoliv nařízení. Což znamená, že obě aktivity může nadále zastřešovat stejný holding, jen musí mít každá vlastní účetnictví. Tuto úlevu požaduje především Německo, jehož státní dráhy DB čelí obvinění z využívání veřejných dotací k rozvoji vnitrostátní železniční infrastruktury. Za to si v roce 2012 vysloužily od téhož Kallase napomenutí.

Pokud bruselská iniciativa povede skutečně k oživení železniční dopravy v Evropě, pak ji lze jen uvítat. Protože úpadek, o němž hovoří Kallas, je reálný, jak na to v dopise adresovaném eurokomisaři nedávno poukázala i World Carfree Network (WCN). Podle této nevládní organizace propagující alternativní dopravní prostředky k automobilům je v posledních letech rušeno čím dál více vnitrostátních, ale hlavně mezinárodních linek, například linky Brusel-Amsterdam, Madrid-Lisabon, Paříž-Řím, Vídeň-Sofie, Berlín-Kyjev. Řecko přerušilo železniční spojení s cizinou loni na nátlak věřitelů. Některé z „konvenčních“ tratí nahradily tratě vysokorychlostní, výnosnější pro dopravce a dražší pro cestující, kteří často nemají na výběr.

Pokud chce ale EU dosáhnout cíle snížení emisí CO2 spojených s dopravou a vybudovat slibovanou„železniční síť budoucnosti“, pak by se měla, jak doporučuje WCN, proti omezování železniční dopravy postavit. A vrátit Evropany zpět na koleje.