Vyberte si jazyk
„Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, kdo jsi.“ Kolik Evropanů by dnes dokázalo odpovědět na otázku, kterou v devatenáctém století formuloval Jean Anthelme Brillat-Savarin? Anebo si v horším případě vyslechnout odpověď autora Fyziologie chuti?
Nikdy jsme neměli tolik informací o potravinách, které jíme, jako dnes, a přitom jsme nikdy neměli tak silný dojem, že vlastně nevíme, co na talíři máme.
Skandál kolem koňského masa v polotovarech prodávaných jako „čisté hovězí“ nám připomíná, že před podvody v potravinářství nejsme nikdy dost chráněni a že honba za nízkými cenami se nakonec obrátí proti spotřebiteli.
Spotřebitel si musí pod tlakem krize a poklesu kupní síly s ní spojeným stanovit priority rozpočtu, v němž položka „potraviny“ bývá často velmi nákladná. Nejenže pak jí nejen méně, ale jí i hůře.
A co nezaplatí v hotovosti, zaplatí jinak: svým zdravím. Obezita, kardiovaskulární choroby, cukrovka, rakovina…zdravotních problémů způsobených špatnou životosprávou existuje celá řada.
Postoj Evropy je nejednoznačný. Na jednu stranu usiluje o ochranu spotřebitele zaváděním nejrůznějších značek kvality, zpřísňováním předpisů pro označování potravin a propagací zdravé výživy, na stranu druhou ale přitakává potravinářskému průmyslu a povoluje praktiky a opatření, které sledují opačnou tendenci.
Tak tomu bylo nedávno i se zrušením zákazu výkrmu chovných ryb masokostní moučkou. Tyto moučky byly zakázány v roce 1997 s tím, že mohly za „nemoc šílených krav“. Odolat náporu dalších chovatelů – zejména prasat a drůbeže – bude pro Brusel tím složitější, že ceny obilovin se dnes pohybují velmi vysoko.
Spotřebitel tak zůstává osamocen. Způsoby, jak se dobře stravovat a nepřijít na mizinu, přitom existují, a jsou trvale udržitelné. Jak napsal Carlo Petrini, šéf hnutí Slow Food, „není pravda, že zdravě jíst je drahé. Jen už nevíme, jak se to dělá.“
