Vyberte si jazyk
„Povolání: evropská armáda. Přihlášky zasílejte na e-mailovou adresu nebo pište na...“ S podobným inzerátem se v berlínském, římském, varšavském či madridském metru nesetkáte. Přitom kdyby měla Unie svou vlastní armádu, byla by v Evropě největším verbířem a důležitým poskytovatelem přímých i nepřímých pracovních míst.
Není to žádná novinka a sled neúspěšných iniciativ, počínaje Evropským obranným společenstvím, by nás měl od každého nového projektu v tomto směru odradit.
Ale vzhledem k nové hrozbě teroristických útoků ze strany Al-Kaidy a nadcházejícímu prosincovému zasedání Evropské rady, které bude z velké části věnováno právě evropské obraně, se téma opět dostává na pořad dne. A američtí spojenci nepromarní jedinou příležitost, aby Evropanům jejich povinnosti nepřipomněli, jak nedávno poznamenal The Christian Science Monitor: „Washington Evropu čím dál důrazněji žádá, aby chránila jednak sebe sama, jednak, a co je ještě důležitější, území Sahelu, severní Afriky a část Blízkého východu.“
Je to dokonce naprosto zásadní k „vymezení identity Evropy a zajištění její kredibility“,zdůrazňuje Adevărul v době, kdy ostatní země „budují bariéry“ proti teroristickým útoků.
Tento názor zřejmě sdílel Evropský parlament už v roce 2009, když navrhl vytvořit tzv. Evropské synchronizované ozbrojené síly (SAFE, Syncronized Armed Forces Europe).
Zavedení celoevropské vojenské služby by mohlo být příležitostí, jak stmelit vztahy mezi Evropany, které krize rozložila. A kdyby se to znovu nepovedlo, zbývá alternativa civilní služby, kterou navrhnul německý sociolog Ulrich Beck v rozhovoru pro časopis Philosophie Magazine:
Němec, který straví rok v Řecku postiženém tragickou pauperizací způsobenou rekordní nezaměstnaností a pak se vrátí do Neměcka, kde jen slyší, jak jsou Řekové líní, by na politiku své země získal jiný náhled.
