Vyberte si jazyk
Jeden z nejznámějších běloruských politických vězňů Andrej Sanikov byl 14. dubna propuštěn z vězení, které list The Independent popisuje jako jeden z „nechvalně proslulých vězeňských táborů v gulagu.“ Bývalý náměstek ministra zahraničí Sannikov patřil mezi nejpopulárnější opoziční kandidáty, kteří v prezidentských volbách v prosinci 2010 stáli proti Alexandru Lukašenkovi. Sannikov byl zatčen po protestech proti zfalšování výsledků voleb, kdy Lukašenko už po čtvrté získal prezidentský mandát, s podezřele vysokým počtem hlasů. Později byl odsouzen k pěti letům nucených prací za účast v „masových nepokojích“.
V rozhovoru pro londýnský deník Sannikov popsal podmínky, kterým byl vystaven během svého 18 měsíců trvajícího věznění. Poté co obvinil běloruskou tajnou službu KGB z mučení, Sannikov pronesl –
„Většinu času jsem byl držen v samovazbě, ale když jsem byl přemístěn do poslední věznice, byl vydán příkaz, že se mnou nesmí být mluveno. Pokud by se mnou někdo začal hovořit, a tím nemyslím, že by mi projevoval nějakou podporu nebo nějak vyjadřoval solidaritu, byl by okamžitě přesunut do horších podmínek nebo odeslán do jiné věznice.“
Jak poznamenává The Independent, propuštění Sannikova a jeho politického poradce Zmitsera Bandarenka je částečně důsledkem jejich rozhodnutí požádat o prezidentskou milost –
„Režimu v Minsku to umožňuje zdůraznit, že přiznali svoji vinu a zároveň vyzdvihnout velkorysost úřadů, které je propustily.“
V některých kruzích však byl tento krok přivítán jako známka toho, že diplomatický tlak EU, který zahrnuje zákazy cestování do EU a odvolání velvyslanců, začíná působit. Londýnský deník však také dodává, že Sannikov „varuje Evropu proti ústupkům vůči režimu dokud nebudou propuštěni všichni političtí vězni [kterých je několik set].“
