Vyberte si jazyk
V pořadí už 30. evropsko-ruský summit,, který se koná 20. a 21. prosince v Bruselu, poznamenalo množství názorových rozdílů mezi oběma partnery. Postoj k Sýrii, energetika, otázka lidských práv, Irán, arabské jaro a obchodní vztahy - všem těmto tématům se rozhovor během slavnostní večeře, jíž se účastnil ruský president Vladimír Putin a předsedové Evropské rady a komise Herman Van Rompuy a José Manuel Barroso, pečlivě vyhýbal. Na jednací stůl se však vrátí – zejména v případě energetiky a obchodu – během dnešního pátečního setkání s představiteli Sedmadvacítky.
Atmosféra by tak mohla poněkud zhoustnout, píše deník The Guardian, podle kterého se president Putin zdá být hluchý k volání Evropy po posílení demokracie v Rusku. Evropský parlament navíc 13. prosince schválil rezoluci, která požaduje ukončení politicky motivovaných perzekucí, zatýkání a věznění ruských občanů.
Komentátor portálu EUobserver Dan Steinbock tvrdí, že napětí, které bylo v poslední době cítit v obchodních vztazích mezi Bruselem a Moskvou, jistě současné setkání neusnadní, obě strany však musí dát své rozdíly stranou a „souhlasit, že spolu nesouhlasí“. Jak píše,
V atmosféře po hospodářské krizi se již ke starým vyjednavačským pozicím vrátit nepůjde. Z pohledu EU bude ruská moc založená na energetice postupem času slábnout. Z ruského pohledu už Brusel nemá ani sílu, ani morální autoritu na to, aby Moskvu poučoval.
Newsletter v češtině
Steinbock dodává, že zatímco EU bude i nadále závislá na dodávkách ruské energie, nedávná objevení ložisek břidlicového plynu by mohla globální energetickou rovnováhou zamíchat:
Z dlouhodobého hlediska se hospodářská i strategická důležitost jak EU, tak Ruska ve světové ekonomice sníží. Skutečnou otázkou je, zda to bude EU anebo Rusko, kdo jako první přijme skutečnost multipolární budoucnosti a kompromisy s ní spojené.
Stejného názoru je i Le Monde, podle něhož se v Bruselu setkaly „dva prostory, které prožívají krizi identity“:
EU se zmítá mezi nevolí občanů unavených krizí a nutností přijímat smělá rozhodnutí k větší politické a rozpočtové integraci. Rusko naopak stagnuje a zatvrzuje se, jelikož neví, jak dál.
Pařížský deník připomíná, že
ti, kteří si přejí sblížení EU s Ruskem, argumentují jejich společnými zájmy, spoluprácí v oblasti energetiky, vzájemnými investicemi a kulturní blízkostí. Předstírají, že nevidí propast, která se mezi nimi prohlubuje stran hodnot. Rusko staví EU před otázku, co zbude z evropského projektu, přestaneme-li bránit jeho základy?
Le Monde pak především upozorňuje, že „Rusko není Západ. A ani už jím být nechce.“
Hospodářská krize v Evropě a Spojených státech ho přesvědčila, že má hledat model jinde. Moskva je však i nadále neschopná pozitivně definovat, co by jeho vlastní cesta konkrétně znamenala. Režim totiž vidí celý zbytek světa jako nestabilní a nebezpečný.
