Islandští voliči řekli poměrem 60 ku 40 % hlasů už podruhé ne. V sobotu 9. dubna zamítli dohodu, kterou jejich vláda podepsala s Nizozemím a Velkou Británii o proplacení 3,9 miliard eur, o něž přišli klienti z těchto dvou zemí v důsledku krachu islandské banky Icesave. V březnu roku 2010 odmítli Islanďané předchozí dohodu 93 % hlasů.
Výsledek „neohrožuje stabilitu“ země, ujišťuje deník Morgunbladid, který cituje zástupce MMF v Reykjavíku. „Icesave nikdy nebyla součástí programu MMF“ na finanční záchranu země. V listopadu 2008, uprostřed finanční krize, poskytl Mezinárodní měnový fond Islandu půjčku ve výši více než 2 miliard dolarů, jejíž převod by měl být dokončen letos v létě.“
Toto dvojí zamítnutí následuje po pádu islandské vlády v lednu roku 2009, k němuž došlo po demonstracích občanů, kteří přišli o své úspory nebo zaměstnání. „Doposud byl Island nepříliš známou zemí, ale dnes se tvrdí, že vládu svrhla vzbouřená ‚ulice‘ a že by se totéž mohlo stát i v dalších velkých a zkorumpovaných zemích,“ tvrdí islandský spisovatel Guderburg Bergsson na stránkách deníku El País. „Na místo ideologií dnes nastoupily peníze. ‚Ulice‘ přišla o peníze, za něž si chtěla koupit něco podobného americkému snu, a proto se tak tvrdě bouří.“
„Na Islandu nedošlo k žádné katastrofě, jen k malému přibrzdění národní megalomanie, která je důsledkem izolace,“ uzavírá spisovatel. Výsledkem této krize je pak podle něj to, že „země přišla k rozumu. Země nikdy nepřijde k rozumu bez donucení.“