„Nicolas Sarkozy ustupuje Angele Merkelové, aby umožnil odpovídající reakci na krizi eura. Těmito slovy list Público shrnuje výsledek summitu z 23. října. Francouzský prezident podle deníku ustoupil německé nesmlouvavosti a veškeré debaty se omezily na třecí plochy:
Včerejší diskuze dosáhla bodu, v němž se začalo uvažovat o tom, zda není třeba požádat o pomoc Čínu... Atmosféru poznamenalo i odhodlání Angely Merkelové neodklonit se za žádnou cenu od vlastní strategie. V zásadě se neodchýlila a její strategie zůstala stále stejná: prosazování úsporných opatření a disciplíny v zadlužených státech jako jediné cesty a z krize. Ať už se jedná o Portugalsko, Řecko, Itálii, Španělsko, či dokonce Francii. Zcela nová je však skutečnost, že se proti tomuto přístupu začíná ozývat stále více hlasů. Členské státy EU revidují odhady růstu směrem dolů a hrozba recese sílí. Ale Berlín je vůči tomu zcela netečný. – Público
Řecký deník Eleftherotypia vyslovuje názor, že předseda vlády Jorgos Papandreu a ministr financí Evangelos Venizelos „v Bruselu, kde Evropané zorganizovali veřejnou popravu Řecka, vypadali jak obyčejní figuranti. List To Ethnos průběh summitu na titulní straně kritizuje slovy „ Merkelové vydírání“:
Kancléřka učinila vše pro to, aby prosadila svůj úsporný režim, ale neuvědomuje si jeho následky. A pro Řeky to znamená úsporná opatření na hodně dlouhou dobu. – To Ethnos
Dalším „špatným plátcem“, o němž začínají trhy pochybovat je Itálie. Analytička Marta Dassù na stránkách listu La Stampa přiznává, že jedinou zemí, jež má potřebnou váhu a nástroje pro vyvedení Evropy z krize eura je Německo, které má v těchto otázkách „ruce i nohy svázané vlastním parlamentem“:
Měnová unie by mohla překonat stávající krizi pouze v případě, že země, které ji dnes vedou – Německem počínaje – budou solidárnější […] a zadlužené země kredibilnější díky reformám a rozpočtové disciplíně. Z tohoto úhlu pohledu znamená dvojitý summit v těchto dnech potenciální pokrok, alespoň na papíře. Pokud německý plán zafunguje, zrodí se vícerychlostní Evropa s tvrdým jádrem kolem eura a s institucemi, které budou částečně odděleny od institucí sedmadvacítky. – La Stampa
Španělský list El Periódico na titulní straně tvrdí, že se „euro vzdává Merkelové“. Podle katalánského deníku kancléřka během nedělního summitu „prosadila svůj pohled na věc“:
Angela Merkelová a ECB se kategoricky postavily proti možnosti neomezeného financování ECB [zemí potýkajících se s hospodářskými problémy], protože podle jejich názoru by to představovalo porušení unijních smluv, které ECB zakazují financovat veřejný dluh členských států. Nicolas Sarkozy byl navzdory podpoře Španělska a většiny zemí eurozón nucen ustoupit bloku tvořenému Německem, Nizozemím, Finskem a ECB. – El Periódico de Catalunya
Podle německého listu Süddeutsche Zeitung se Evropa vůbec poprvé od vypuknutí krize dívá do zrcadla pravdy. A to, co vidí není vůbec povzbudivé, je to spíše „hrůza“, píše mnichovský deník:
Přes všechny miliardy, které jsou na papíře deblokovány se nesmí zapomenout, že tolik nezáleží na množství peněz, které se nakonec zmobilizují, to euro nezachrání. Akorát si kupujeme čas na vyřešení podstaty problémů. Je třeba zastavit proces vzájemného vzdalování se 17 členských států eurozóny; proto je třeba solidní řešení. Jelikož čas tlačí, středeční summit musí vést k opravdovým změnám, jako vytvoření silné a nezávislé funkce komisaře pro rozpočet, jak požadují některé státy. Berlín, který na úvod požaduje změnu smluv, dává prostor riziku, že se současné problémy eura promění v jeho volný pád. – Süddeutsche Zeitung
Die Welt naopak postoj německé vlády hájí:
Jestliže někdo chce tisknout peníze namísto stabilizace vlastní ekonomiky, musí za něj účet zaplatit ostatní. Důvěra občanů a trhů se nevrátí dokud se nebudou všichni členové klubu řídit pravidly stability – anebo klub opustí. – Die Welt
Francouzský list *Libération* soudí, že krize eura odhalila asymetrii v rámci francouzsko-německého tandemu ve prospěch Berlína:
V dlouholetém francouzsko-německém tandemu se to má dnes tak, že jeden zcela jasně dominuje nad druhým. A je tomu už nějaký čas. Euro bylo od samého počátku vytvořeno podle vzoru německé marky a poznamenala jej zvláštní kultura hyperinflace 30. let a politický rozvrat. Ale tuto dominanci mírnily síla a smělost kolektivního dobrodružství v podobě jednotné měny. Náporem finanční krize tato maska spadla. Z druhého břehu Rýna je jasně vidět, že postavení, váha a Francie slábnou. Řešení, která hájí Elysejský palác, ve snaze vyřešit krizi eura – ať už jsou jakkoli vhodná – se prosazují stále obtížněji. Přes veškerý respekt k odhodlanému aktivismu francouzského prezidenta, který se při každé příležitosti nakonec za německou kancléřku postaví u, naše finanční důvěryhodnost utrpěla těžkou ránu […] – Libération