Vyberte si jazyk
„Přežije euro Vánoce?“ Otázka, kterou si položil Journal du Dimanche, obchází Unií jako strašidlo. Pařížský týdeníkseznamuje své čtenáře s katastrofickými prognózami esejisty Jacquese Attaliho, podle nějž se euro nedočká konce roku, pokud se evropští představitelé nezačnou „dívat dál než k příštím volbám“. „Na záchranu eura zbývá měsíc,“ varuje nedělník:
„Po Řecku, Irsku a Portugalsku zachvátil smrtelný virus i Itálii. Silně zadlužený Apeninský poloostrov si musel tento týden na trzích půjčovat s horentně vysokými úroky. V pátek se výnos u dvouletých dluhopisů vyšplhal na 7,8 %, což je o 3,2 procentních bodů víc než před dvěma měsíci. […] Pokud se třetí největší ekonomika eurozóny ocitne v platební neschopnosti, měnová unie se rozpadne. […] Napětí dosahuje vrcholu. Těsně před začátkem víkendu snížila agentura Standard & Poor’s rating Belgii. Francie si bude muset na trzích půjčit 3 až 4,5 miliard eur. To je skutečně zátěžová zkouška, uvážíme-li, že se nyní věřitelé odvracejí i od lépe hodnoceného Německa. Tento týden chtěl Berlín umístit na trh dluhopisy za 6 miliard eur. Podařilo se mu získat jen 3,6 miliard. Překvapení.“ – Le Journal du Dimanche
„Krize eura a státního dluhu dospěla k předělu, který poznamená evropskou ekonomiku i ústavní struktury kontinentu,“ soudíCorriere della Sera:
„Za několik týdnů už nic nebude jako dřív, nikdo ale s jistotou neví, zda se bude vše odvíjet podle předpokládaného harmonogramu […]. Už zítra čeká Itálii velice choulostivá emise státních dluhopisů. Totéž úterý bude euroskupina projednávat francouzské a (zejména) německé návrhy toho, co kancléřka Angela Merkelová nazývá fiskální unií. […] Pokud nenastane žádné překvapení, budou tyto úpravy schváleny 9. prosince na evropském summitu. Těsně předtím rozhodne ECB o nabídce neomezené likvidity na dva nebo (s větší pravděpodobností) tři roky, aby tak dodala bankám trochu kyslíku. Ve stejný okamžik nechá premiér Mario Monti schválit svou radou ministrů stabilizační opatření pro Itálii. Vše bude připraveno k tomu, aby ECB mohla jednat. Banka tak bude mít možnost oznámit prahové hodnoty úrokového diferenciálu [rozdíl mezi nejnižšími a nejvyššími úrokovými sazbami státních dluhopisů], po jejichž překročení bude moci intervenovat na trzích bez omezení. Tyto prahové hodnoty ale budou každopádně dostatečně vysoké na to, aby byly státy nuceny samy vyvíjet úsilí ke snížení sazeb. Taková je cesta, která by měla udělat tečku za krizí. Evropa se na ni chystá vydat; víme ale, že v minulosti často sešla z cesty.“ – Corriere della Sera
La Stampa podotýká, že Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy „rozšířili dohodu o úpravě evropských smluv o Maria Montiho“, a informuje o „tříčlenném paktu pro Evropu“. Ekonom Franco Bruni na stránkách turínského deníku konstatuje, že
se potíže italského státního dluhu zřejmě staly zásadním problémem světové ekonomiky. Je možné, že je to přehnané tvrzení. Přehnaná dramatičnost je pro určité fáze finančních krizí typická, zejména pokud nápravná opatření a reformy narážejí na politické a sociální překážky. Stejná dramatičnost panuje i kolem neustálých diskuzí o konci eura, aniž je přitom zřejmé, o čem je vlastně řeč, aniž by si kdo uvědomoval, že to nic nevyřeší a všem to jen škodí.“ – La Stampa
S představou odpočítávání zbylého času si pohrává iLa Tribune:
„Tik tak, tik tak… Časomíra odměřující šance na přežití eura je neúprosná. (…) Německo oficiálně nadále odmítá větší intervenci ECB. S postupující krizí začíná tento zatvrzele odmítavý postoj připomínat chování požárníka, který nechá dům shořet jen proto, aby děti poučil, jak nebezpečné je hrát si se zápalkami.“ – La Tribune
V Madridusází El Economista na rozpad eurozóny na dvě nové: jednu pro země ukázněné a druhou pro ty slabší. Ostatně „devět států, které budou tvořit ‚super eurozónu‘, vybere sama Merkelová,“ domnívá se deník, protože kancléřka
chce, aby dohodu o novém stabilizačním paktu založenou na podobném mechanismu, jako je Schengenská dohoda, podepsaly země jedna po druhé. Podle pravidel EU je minimální počet států, které mohou přijmout dohodu o posílené spolupráci, stanoven na devět. Merkelové se toto řešení zamlouvá ze dvou zjevných důvodů: Je rychlé a snadno proveditelné (…) Dohoda by mohla být schválena už v lednu nebo únoru příštího roku, což je v porovnání s lhůtou nutnou k úpravě stávající smlouvy, která si vždy vyžaduje alespoň rok, přímo kosmická rychlost (…). Členy elitního klubu by byly i Španělsko a Itálie. Pro obě země je toto zařazení životně důležité, protože signatáři mají zajištěnou trvalou podporu ECB. Nehledě na to, že by se tím předešlo rozdělení na sever a jih. – El Economista
V Berlíně očekává Die Welt zrod „elitních dluhopisů“ podporovaných Německem: Šest nejsolventnějších zemí eurozóny (s trojitým A) vytvoří společné bondy, u nichž by se mohl úrok pohybovat podle nejoptimističtějších prognóz mezi 2,0 až 2,5 %.Deník v úvodníku soudí, že
trhy požadují důvěryhodný signál. […] Nové dohody v každém případě takový vzkaz vyšlou: V Evropě nyní vládne železná ruka Angely Merkelové. – Die Welt
