Kdo se přidá k Merkozymu?

6 prosinec 2011
Presseurop
Adevarul, Rzeczpospolita, Postimees & 4 others

Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy se během setkání v Paříži 5. prosince dohodli na plánu, jak zachránit euro před katastrofou. Po sedmadvacítce požadují jeho schválení během summitu, který se uskuteční 8. – 9. prosince. Není to žádná sláva, konstatuje evropský tisk.

Text počítá především s reformou smluv, jejímž cílem je zavést princip rozpočtové disciplíny a „okamžité“ sankce vůči státům, jejichž deficit by překročil 3 % DPH. Paříž a Berlín rovněž požadují zavedení „zesíleného zlatého pravidla, které by bylo harmonizováno na evropské úrovni“, aby všechny země mohly zavést mechanismy garantující naplnění cíle v podobě vyrovnaného rozpočtu. Ratingová agentura Standard & Poor’s mezitím oznámila, že státy eurorozóny včetně šestice premiantů s „trojitým A“ přeřazuje do režimu pozorování s „negativním výhledem“.

Madridský listEl País označuje dohodu za „vratkou“, protože je „nedostačující“ a celkově „diskutabilní“ v každém ze svých aspektů, zejména z důvodu naprosté absence sdílení odpovědnosti:

El País, Madrid

Je nedostatečná, protože Merkelová a Sarkozy navzdory svým výrokům nepředstavují návrh fiskální unie […] a ve skutečnosti nedělají nic víc než to, že kladou důraz na rozpočtovou disciplínu. Reforma smlouvy pod nátlakem by se v případě bojkotu ze strany několika států týkala jen eurozóny a činí tlak na všechny; ale otevírá Pandořinu skříňku nekonečných a ochromujících diskuzí o ničem: Vyjednání stávajících smluv nás stálo 10 let. […] Ale nejzávažnějšími nedostatky jsou nejasnosti kolem urgentních mechanismů boje proti krizi. Máme stěží jakousi zmínku ohledně stanovení definitivního záchranného plánu v roce 2012, ohlušující ticho ohledně nezbytné role ECB a politováníhodné odmítnutí eurobondů. To je poněkud hubená sklizeň. Pokud se to během summitu [8.-9. prosince] nevylepší, radost trhů nepotrvá dlouho.

„Berlín to vyhrál,“poznamenává list La Stampa. Turínský deník sice kladně hodnotí skutečnost, že Merkelová a Sarkozy uznali nezávislost šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho, ale lituje, že dohody mezi oběma bylo dosaženo na úkor eurobondů, kontroverzních společných dluhopisů členských států EU. Co se týče ostatních záležitostí, „nepřinesli nic nového“:

La Stampa, Turín

Nejvíce na tom však zaráží to, o čem nehovořili: Tandem se obloukem vyhnul tématu ECB, po níž Sarkozy vyžaduje aktivnější intervence a Merkelová naopak trvá na tom, aby se držela své stabilizační role.

Portugalský deník Jornal de Negócios poznamenává, že

Jornal de Negócios, Lisabon

Ti, kdo znají Evropu, vědí, že tandem Merkozy vytyčil cestu, u níž není jisté, zda v bitvě proti bezprostředně hrozícímu pádu eura povede k vítězství, ale otevřeli staré rány, utržené v roce 2010, kdy vypukla krize v rámci suverenity a demokracie členských států a EU.

Konkurenční deníkPúblico se domnívá, že

Público, Lisabon

Německo se připravuje na germanizaci Evropy […] I když přistoupíme na myšlenku, že je třeba „posílit a harmonizovat“ fiskální a rozpočtovou integraci v rámci eurozóny, požadavky tandemu Merkozy notně připomínají válečné reparace. Požadavky a zase jen požadavky na adresu poražených a postižených, ale nic, co vyžaduje snahu, peníze a solidaritu.

Estonský deníkPostimees lituje, že „šéfové států a vlád EU oslabili evropské instituce“:

Logo – Postimees, Talin

Veškeré záchranné aktivity jsou vedeny přes Evropskou radu, byť tato instituce nikdy nebyla orgánem demokratického vládnutí. Bylo by vhodné svěřit více pravomocí Evropskému parlamentu. Návrat k Evropě národů by rovněž znamenal krok zpět z hlediska demokratického vládnutí a byl by v měřítku světové politiky mnohem katastrofálnější než 11. září 2011 či války v Iráku či Afghánistánu.

Skepticismus vládne i mimo eurozónu. V Bukurešti selist Adevarul omezuje na konstatování, že nová Evropa „bude mít k dokonalosti daleko a nebude to žádná poezie“:

Adevarul, Bukurešť

I přes rafinovanost francouzské politiky Evropa pokračuje po své cestě pevně přikotvena k Německu. […] O všem se bude rozhodovat kolem tvrdého jádra eurozóny a ostatní země, které k ní nepatří, budou muset bojovat, aby s ní udržely krok. Rumunsko, Polsko, pobaltské státy tak budou činit, protože to je v našem zájmu. Nemáme na výběr.

A konečněpodle listu Rzeczpospolita dohoda mezi Merkelovou a Sarkozym o Unii stability nepředstavuje nic pokrokového či revolučního, nýbrž „starou Unii topící se v kompromisech“:

Logo – Rzeczpospolita, Varšava

Kdyby bylo možné slovo „kompromis“ vyjádřit kresbou, bývali bychom jej už dávno dali na vlajku EU místo hvězd. A dnes bychom se neptali, která hvězda padne jako první. Ale i zde je možné najít kompromis. A zcela jistě přijdeme na to, že je naprosto skvěle možné být součástí EU a přitom zůstat mimo.