Vyberte si jazyk
V mnoha evropských zemích stávky ochromily dopravu. Ve Španělsku, Portugalsku a Itálii se demonstranti střetli s příslušníky pořádkových sil.
El País informuje, že stovky tisíc demonstrantů, „vyzývají z ulice [premiéra Mariana] Rajoye, aby přehodnotil svou politiku“. Včerejší stávka je podle deníku „celoevropským protestem […] proti diktátu škrtů“:
V mnoha zemích se konaly demonstrace a protestní pochody, k nimž se přidaly dílčí stávky v Itálii a Řecku. Všeobecné stávky se konaly pouze ve Španělsku a Portugalsku. Tento iberský reflex vytváří dojem, že si jsou obě země svou sociální situací blízké. Celoevropský protest je každopádně projevem nebývalého hnutí solidarity proti rozpočtovým škrtům a obětem, které musí občané snášet k dosažení cíle schodku. To jsou také podle odborů dva přímé důvody ekonomické recese a masové nezaměstnanosti v jižní Evropě. Včerejší protesty se dotkly i evropských institucí. Eurokomisař pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn na (neplánované) tiskové konferenci uklidnil Španělsko s tím, že španělská vláda už nemusí příští rok občanům utahovat opasek více než letos.
Newsletter v češtině
„Pro ekonomy“, jakpoznamenává italský deník La Repubblica, „jsou protestní akce především dokladem toho, že se svévolná politika drastických škrtů a zvyšování daní mění v bumerang, namísto aby přispívala k obnovení důvěry:
Zvyšování daní a škrty ve výdajích znamenají pomalejší růst. Pomalejší růst znamená menší příjmy z daní. Tím roste deficit a tak to jde pořád dokola. Prohlubování řecké krize v posledních dvou letech bylo krajním, ale také nejprůhlednějším příkladem začarovaného kruhu politiky úspor za každou cenu. […] Důsledky začínají v ekonomickém zpomalení pociťovat i jiné než tradičně slabé státy. Po Nizozemsku začíná docházet dech i Francii, a stín recese padl dokonce i na Německo. […] Včera se v den evropského protestního hnutí proti škrtům stávky v Německu nekonaly. Uvidíme za rok.
„Portugalsko zachvátil násilný protest proti škrtům,“informuje Público po včerejší všeobecné stávce, kterou provázely střety demonstrantů s policií před budovou lisabonského parlamentu. Výsledkem je 48 zraněných a devět zadržených.
Ať už jde o protest násilný, či poklidný, organizovaný, či izolovaný, všechny demonstranty mobilizuje k činu beznadějnost situace, v níž se nacházejí. Propad kupní síly, škrty ve veřejných službách a nezaměstnanost vždy zažehávaly a stále zažehávají sociální revoltu. Pokud se nedostaví politická reakce, budeme si muset zvyknout na záběry z Atén, které jsme si ještě donedávna neuměli v ulicích našich měst vůbec představit.
Lidé nechtějí, aby vláda škrtala sociální dávky, ukrajovala z nejnižších platů státním zaměstnancům a zvyšovala daně,píše Gazeta Wyborcza. Jak ale zdůrazňuje polský deník,
už neříkají, jak by měla vláda splatit dluhy, které hromadila během let, aby mohla financovat štědrý systém sociální podpory. Myšlenka, že za krizi mají platit pouze bohatí, je korektní politicky, ale ne ekonomicky. V každé zemi tvoří bohatí jen malou skupinku. Evropská dluhová krize je v podstatě krizí evropského sociálního modelu.
„Evropa stávkuje, Německo přihlíží,“ konstatuje Tageszeitung (TAZ). Zatímco „miliony zaměstnanců stávkují na protest proti dopadům krizové politiky EU, jejich kolegové v zemi, která na současné situaci vydělává, jim projevují solidaritu,“ píše ironicky alternativní deník. Německé odbory sklízejí kritiku za to, že občany nedokázaly dostatečně zmobilizovat. Podle TAZ jsou Němci stále přesvědčeni o tom, že krizi může vyřešit příslovečná šetrná „švábská hospodyňka“:
Krize se ještě neusídlila lidem ani v hlavě, ani v peněžence. Mnoho zaměstnanců má stále za to, že trocha mentality švábské hospodyně by jižní Evropě neuškodila.
