Vyberte si jazyk
Výsledek voleb do poslanecké sněmovny a senátu se zdá být odmítnutím politiky úsporných opatření dosluhujícího premiéra Maria Montiho, který se stal hlavním poraženým. Zato populismus komika Beppa Grilla se těší velkému ohlasu. A Silvio Berlusconi, ačkoliv je pokládán za viníka krize, která Itálií momentálně zmítá, se vrací na výsluní italské politiky.
„Vítězí populismus, křiklounství a lži,“ komentuje výsledky voleb německý list Süddeutsche Zeitung. Bez hlavního poraženého Maria Montiho by Itálie nikdy krizi nepřežila, zdůrazňuje mnichovský deník, podle kterého
jsou italské volby zvláštní lekcí pro všechny aktéry krize EU. Kdo váhá, prohrává, a kdo se nedokáže dobře vyslovit, bude potrestán, protože polovičatost se nepočítá. Italští voliči vyslali od volebních uren jasný signál: *„Vůbec vám nerozumíme!” Nemůžeme jim to mít za zlé, jelikož žijí v politickém klimatu, které dává přednost polopravdám a ze satiry dělá státní zájem. Voleb se zúčastnili dva komici a oba byli za své v podstatě pomlouvačné řeči odměněni: Silvio Berlusconi i Beppo Grillo.
Newsletter v češtině
„Voliči přivedli Itálii do chaosu,“ stěžuje si De Volkskrant, podle kterého je s ohledem na volební neúspěch Maria Montiho „největším poraženým těchto voleb Evropa“.
V Bruselu a většině evropských hlavních měst panovala naděje, že Monti, který se své funkce v roce 2011 ujal, aby zachránil Itálii před finančním krachem, bude moci ve své politice a reformách pokračovat v koalici s Pierem Luigim Bersanim. [...] Rostoucí podpora Silvia Berlusconiho a strany Beppa Grilla, kteří protestují [vůči politice vlády], by měly evropské lídry znepokojit, neboť i ve Španělsku je dnes cítit toxickou směs hněvu vůči úsporným opatřením a korupci.
Řecký list Kathimerini se obává „nebezpečí anarchie v Itálii“. Téměř rok po řeckých volbách, které vyústily v politickou blokádu a nakonec musely být opakovány, deník poukazuje na paralely mezi oběma zeměmi:
V Řecku se hnutí Rozhořčených ve volbách rozdělilo na tři části: první podporovala radikální levici SYRIZA, která již byla v parlamentu zastoupena, druhá populistické Nezávislé Řeky a třetí neonacistický Zlatý úsvit. V Itálii si většinu populace podmanil protisystémový a nefašistický Grillo, který si hrál na velkého tragéda, zatímco malá část odešla ke staré gardě – k Berlusconimu a jeho teatrálním gestům. Kromě populismu charakterizuje postoj jak Grilla, tak Berlusconiho, třebaže v rozdílné míře, i jejich odpor proti německé hegemonii a snaha probudit v občanech národní hrdost.
„Vypadá to, že nový premiér [Pier Luigi] Bersani bude mít ruce svázané silnou pravicovou opozicí, která mu znemožní pokračovat v reformách započatých Mariem Montim, píše varšavský list Rzeczpospolita*. Podle konzervativního deníku
musíme brát v úvahu několik různých scénářů. Je možné, že budou muset být uspořádány nové volby. Problémem je ale to, že aby se současná situace jednoduše neopakovala, musí být změněn volební zákon. Je to však v rozděleném parlamentu možné? Zvolit nový parlament jen kvůli jednomu návrhu zákona? Itálie je v pasti.
Le Monde konstatuje, že „italský postoj proti politice úspor ohrožuje Evropu“. Francouzský deník ve svém redakčním komentáři píše, že slepá ulička, ve které se italská politika den po volbách ocitá, odráží heslo italských voličů „Basta Cosi!” [„Už dost!“], „které je pro italský poloostrov znepokojivé a pro Evropu přímo alarmující“.
Italská slepá ulička je také vážným varováním Evropě. V zemi, která podepsala v roce 1957 Římskou smlouvu a jejíž evropské cítění bylo pro Evropu vždy stmelujícím prvkem, se polovina voličů rozhodla podpořit kandidáty, kteří svou kampaň postavili na odmítnutí „německé Evropy“ (Berlusconi) či odmítnutí Evropy jako takové, eura a jeho omezení (Grillo). Tím Bruselu, Berlínu a Paříži položili otázku: do jaké míry je možné prosazovat úspornou politiku proti veřejnému mínění, které ji stále silněji odmítá, v Itálii, ale i ve Španělsku, Řecku a Portugalsku? Kam až je možné zajít, aniž by se znepokojivé podlamování demokracie dále prohlubovalo? Do jaké míry bude možné tyto rozpory snášet, aniž by ohrozily budoucí jednotu Evropské unie? Evropští lídři již před těmito otázkami nemohou dále uhýbat.
„Evropa zakopla o Berlusconiho,“ zní titulek dnešního vydání madridského deníku ABC, podle kterého Evropská unie „naráží na populismus“. V reakci na volební úspěch bývalého premiéra i Beppa Grillla se fiasko Maria Montiho zdá být nezdarem „reformní evropské ortodoxie“. „EU a její lídři, kteří si ,operaci Monti’ vymysleli, by se měli vážně zamyslet nad důvody tohoto debaklu,“ poznamenává deník. Komentátor Ignacio Camacho se ptá, zda by se úspěch Grillova Hnutí 5 hvězd mohl rozšířit i jinde po Evropě, zejména na jihu:
Jeho prudký vzestup je znamením společné sociální nemoci středomořského regionu, která v italském politickém marasmu nalezla možnost k vyjádření své protisystémové fobie. V zemích jako Španělsko, kde elity rovněž rychle ztrácejí svou prestiž, jej bude velmi snadné napodobit.
